POBALTÍ
18. - 31. 8. 2006

Něco o Litvě a Litevcích

Litva je (stejně jako celé Pobaltí) téměř placatá. Převažují zde lesy a sem tam je střídají louky a pole. Sem tam je vidět usedlost, která pamatuje 19. století. U každé je pár kraviček a babička nebo dědeček pečující o celé hospodářství. Nikoho mladého jsem neviděla. Zdá se, že bohatství se pozná podle počtu krav. Někdo má i koně.
Líbí se mi, že silnice nevedou skrz vesnici, ale mimo ni. Je fakt, že vzhledem k nízkému počtu obyvatel a malému počtu silnic, si to mohou Litevci dovolit. To je společné pro všechny 3 pobaltské státy.
Ve městech je úplně jiné století. Vypadá to tu jako u nás. Všude jsou obchody, obchodní centra, reklama, auta a spěchající lidé. Nesetkali jsme se zde s nikým nepříjemným. I obsluha v hospodě byla milá. V Kaunasu se mi líbil systém místní MHD. Jsou zde prastaré trolejbusy, normální autobusy a pak malé autobusky, které mají zhruba danou trasu a člověk si na ně musí mávnout jako na taxi. Ve městech není problém domluvit se anglicky – v místech, kde se počítá s pohybem turistů a s mladými lidmi.
Co se týče čistoty je to tu horší než u nás. Odpadky se povalují všude. Vůbec není výjimka najít v lese několik skládek. Jedině v kempu u Palangy bylo čisto. Dokonce i WC bylo evropské. Běžně se zde setkáte s tureckým záchodem děsné kvality... To je snad lepší jít do lesa...
Počasí je tu jak u nás. Přibližně stejné teploty.
Ačkoliv někteří příbuzní měli strach z naší cesty, myslíme, že je zde bezpečno. My jsme neměli absolutně žádný problém. Policajti jsou všude. V Kaunasu po setmění byli na každém rohu. A stavěli.