POBALTÍ
18. - 31. 8. 2006

Deník

18. 8. pátek

Vyjeli jsme od nás z Odoleny Vody ve 13.15 hod. Ondra byl již 2 hodiny u našich na chatě. (První den, prý, zvládl v pohodě. Ondra je náš 14ti měsíční syn, kterého jsme v jeho vlastním zájmu nechali doma a sami si jeli užívat zasloužené dovolené.)
Cílem dnešního dne byla Varšava a spaní někde za ní. Projet jsme chtěli v noci, protože nám to bylo doporučeno – vůbec tam nejsou směrovky. Honza řídíl přes ČR. Na hranicích jsme si ještě dali pravou českou večeři v motorestu a vyrazili do ciziny. Do Varšavy jsme po děsných cestách (dle mapy těch nejhlavnějších) dojeli kolem 2.00 ráno. Průjezd jsme zvládli na jedničku. Spaní jsme našli trochu dál za Varšavou u lesíka po průjezdu vesnicí s názvem něco jako „Hluchy“. Cestou jsme málem přejeli psa, který spal uprostřed silnice.Postavili jsme stan a bez hygieny šli spát.

19. 8. sobota

Od časného rána byl na polňačce, u níž jsme se utábořili, čilý ruch – auta, krávy, cyklisti... Nikdo si nás ale nevšímal. Nejlepší byl děda, který se na kole nechal táhnout krávou a strašně sprostě jí nadával, protože nechtěla jít po silnici a pořád uhýbala do louky :-)
Dnešním cílem je Kaunas. Vyrazili jsme kolem 10.30. Oběd jsme si dali kousek od dálnice ještě na polské straně. Jinak jsme jeli pořád až do Kaunasu.
O polských silnicích jsme slišeli jen to nejhorší a můžeme to potvrdit. Je to fakt bída. U hranic s Litvou to gradovalo. Příjemně nás proto překvapily litevské luxusní silnice (asi pouze hlavní tahy, ale to pro nás bylo důležité). Člověk má tendenci překračovat povolenou rychlost, ale brzy ho to s přibývajícími radary přejde. Policajtů jsme tu opravdu viděli nejvíc z pobaltských států. Celý den bylo krásně.

Litva

Do Kaunasu jsme dorazili kolem 18.00. Posunuli jsme si čas o jednu hodinu zpět. V místním obchodním centru jsme vyměnili šušníky a vyrazili do historického centra. Vzhledem k pozdní hodině se nám líbilo, že není příliš rozsáhlé. Ale je pěkné. Potkali jsme tu bláznivou svatbu, koupili si předražené pohledy za české koruny od místního bezdomovce a dali si výbornou večeři na místním „Václaváku“. Z pamětihodností doporučujeme katedrálu. Je fakt pěkná. Zavírá asi v 18.00.
Po večeři, již za tmy, jsme jeli hledat spaní. Rozhodli jsme se, že cílem bude místní řeka. Bylo 21.30. Několikrát jsme projeli Kaunasem z jedné strany na druhou a po neúspěšném bloudění vyrazili kamsi. V 1.30 jsme usínali kdesi, ale rozhodně ne u řeky...

20. 8. neděle

Ranní probuzení nebylo nic moc, protože jsme zjistili, že jsme se ubytovali u místní „dálnice“ ačkoliv to v noci vypadalo na opuštěnou cestu směřující do vesničky na konci světa... Rozhodli jsme se, že dnes hledáme spaní za světla! Snídaně byla konečně podle mých představ – klídek, teplý ča, sluníčko... Když jsme se balili, šla kolem asi 80ti letá babička a stopovala. Dle oblečení a času jsme tipovali, že jde ze mše ve vedlejší vesnici. Bohužel jsme jí nikam nevzali, protože jsme před sebou měli ještě aspoň půl hodiny do odjezdu.
V 9.30 jsme vyjeli směr skanzen v Rumšiškési. Plánovali jsme tuto zastávku tak na půl hodiny. Nakonec jsme zde strávily příjemné 4 hodiny. Je to opravdu velké a, podle nás, to stojí za návštěvu. Na závěr jsme si v místní občerstvovně dali palačinky se sýrem a tvarohem – jedna z litevských specialit. Byli vynikající. V záplavě turistů jsme potkali také autobus Čechů.
Z Rumšiškése jsme se vydali do Kaunasu vyměnit další peníze a nakoupit jídlo. Řídila jsem a opět jsem totálně zabloudila. Po nákupu, kdy si Jarouš peníze vyměnil, ale my jsme na to zapomněli (nákup se dal platit kartou) jsme si opět zabloudili v Kaunasu ve snaze vyjet směrem na Kleipédu.
Slíbili jsme si, že do Kaunasu už v životě nepojedeme. Je to tu začarované :-)
Původně bylo v plánu daleko více pamětihodností, ale nakonec jsme byli rádi, když jsem ještě za světla dorazili k moři na východě a mezi Kleipédou a Palangou našli kemp (později jsme zjistili, že to byl asi nejluxusnější kemp v Litvě. Je to tu s kempama fakt bída.). Zde nás uvítaly lepé děvy mluvící anglicky. Zaplatili jsme 35 LTL za stan, auto a 3 lidi. Za příplatek 5 LTL jsme se mohli vysprchovat. Kemp je fakt v pohodě. Má i hospůdku a je kousek od moře. Je na něj směrovka při cestě z Kleipédy do Palangy (uhnout na Palangu ale musíte ještě před Kleipédou). Ještě před večeří jsme šli okouknout moře. Jako správní Češi jsme se (na rozdíl od ostatních procházejících se lidí ve svetrech) okamžitě vrhli do moře. Bylo docela studené (ve 20.00) a hodně mělké – max. do pasu. Po večeři a vytoužené sprše jsme u kytary zapěli na celé kolo pár hitů od českých táboráků a šli spát. V noci pršelo, ale náš stan za pár stovek to vydržel.

21. 8. pondělí

Dnešní plán je Kurská kosa a pak se uvidí. Ráno jsme se v klidu nasnídali a vyrazili kolem 10.00 k moři trochu se vycachtat před odjezdem. Bylo pěkně ledové, ale kluci do něj vlezli. Kupodivu nebyli jediní... Pak jsme vyrazili. Na Kurskou kosu se dostanete trajektem z Kleipédy. Jsou zde ale 2 přístavy. Jeden pro mezinárodní dopravu a jeden na kosu. Ten správný trajekt najdete, když pojedete po směrovkách Neringa (což je místní řečí Kosa). My jsme viděli pouze jednu. Byla těsně za benzinkou, na níž jsme se ptali na cestu. Vypadali jsme asi jako pěkný troubové. Trajekt jezdí pořád (kyvadlovka). Zpáteční jízdenka nás stála 35 LTL. Cesta trvá asi 20 min. Na kose jsme obhlédli (stejně jako téměř všichni ostatní) mapu hned u přístavu a vyrazili za ostatními po jediné místní komunikaci pro auta. Zastávku jsme udělali asi po 15ti km ve městě Juodkranté. Zašli jsme se podívat na doporučovaný Čarodějnický vrch, který je plný dřevěných soch. Je to moc pěkná procházka. Doporučujeme. Jediní turisté, které jsme zde potkali, byli Češi – celý autobus. Odtud jsme vyrazili ve slejváku směrem na Nidu, kam jsme nakonec nedojeli. Na jídlo jsme se zastavili u jakéhosi odpočívadla. Pršet přestalo, tak jsme se chtivě pustili k moři, že se jako vykoupeme.... Haha. Foukal takový vichr, že i na nás to bylo příliš. Navštívila jsem zaručeně nejodpornější záchod v celém Pobaltí a vyrazili jsme dál. Prohlédli jsme si průvodcem doporučovanou rybářskou vesnici, v níž nebylo, dle nás, absolutně nic extra k vidění a jeli jsme zpět k trajektu, protože se čas již nachýlil. Cestou jsme (na mé naléhání) zastavili u odpočívadla, kde to vypadalo na nějakou zajímavost a s překvapením jsme zjistili, že jsou zde právě ty písečné duny, kvůli nimž je Kurská kosa NP. Jsou fakt nádherné. Zvlášť v atmosféře zapadajícího slunce. Já jsem si maximálně užila, že se zde dá jít pohodlně pouze bez bot, protože jinak máte boty plné písku. Zde jsme potkali dalšího našeho známého – šíleného fotografa, kterého jsme potkali již ve skanzenu v Rumšiškési. Po procházce po dunách plné obdivného vzdychání jsme konečně uháněli na trajekt. Stihli jsme ho jen za cenu nedodržování povolené rychlosti. V Kleipédě jsme si vybrali Litasy a jeli hledat kemp směrem na Palangu. Chtěli jsme vyzkoušet jiný kemp než včera, což byla chyba. Po jednom pokusu, kdy jsme zajeli do kempu, kde se zastavil čas někdy v 50.letech, jsme zkončili téměř za tmy v o něco lepším kempu, ale také to bylo dost děsné. Slibovali sice sprchu, ale tím mysleli zástěnu uprostřed kempu, za níž chtěli 5 LTL. Vedle stála řada koryt s kohoutky, z nichž některé byly použitelné. O teplé vodě jsme si mohli nechat zdát. Záchody byly v tradiční děsné turecké kvalitě... Prostě díra kamsi, šílený zápach a navíc zde nebylo za tmy vůbec nic vidět. Radši jsme šli do lesa. Ráno jsme, podle bordelu, zjistili, že do lesa zde chodí zřejmě každý... Měl nás varovat už děda v „recepci“¨, který vypadal, že i toto je podle něj přílišný luxus... Celá sranda nás stála za všechny 29 LTL.

22. 8. úterý

Ráno jsem opět zahájili koupačkou v moři. Bylo krásně, takže jsme si to užili. Opět jsme byli jediní, ostatní chodili po pláži ve svetrech... Dnešním cílem byla Orvydasova zahrada, kopec křížů a Riga.
Cestou jsme se jen na nákup stavili ve městě Kretinga. Nakonec jsme ale zjistili, že je to tu docela pěkné, tak jsme si prohlédli místní „historické centrum“ (kostely, park a hřbitov). Pak jsme již jeli směr Orvydasova zahrada. Byla to sice trochu zajížďka, ale stála za to. Nalézá se za Salantai. Orvydas byl šílenec, který během svých 40 let života vytvořil stovky soch z kamene, dřeva a dalších materiálů. Všechny jsou pravděpodobně inspirovány silnou vírou v Boha. Za vstup se platí 4 LTL + 5 LTL za focení (placení za focení je v Pobaltí běžné.)
V dešti jsme pak pokračovali na Šiauliai, kde je proslulý vrch křížů. Ačkoliv jsme z fotek věděli o co jde, stejně mě to překvapilo. V naprosto rovné krajině je navršená krtčí hromádka a na ní tisíce křížů. Kříž si může každý koupit u nezbytných stánků se suvenýry, napsat na něj něco a kamkoliv ho píchnout. Zde jsem pochopila, že jsme opravdu asi jeden z mála silně ateistických států. Zřejmě jsme byli jediní, komu to připadalo uhozené. Tento vrch má dlouhou historii během níž se komunisti snažili potlačit litevskou víru v Boha tím, že vrch srovnali se zemí, ale marně. Druhý den zde opět kříže byli. Našli jsme zde i kříž český. Jinak nejvíc (kromě místních) zde bylo polských, italských a amerických památek. Je milé, že se zde neplatí vstup. Nikoliv kvůli peněžence turisty, ale zdálo by se mi šílené vydělávat na silné víře nejen místních lidí.
Ještě k těm stánkům se suvenýry. Jsou opravdu všude. I u posledního kostela, kde by to mohlo vypadat, že se zastaví jednou za čas nějaký turista. U všech sedí místní babičky a trpělivě čekají až si turista bude chtít koupit ponožky, rukavice, jantar nebo třeba i bábušku...

Lotyšsko

Až do Rigy lilo jako z konve. V Rize jsme zastavili u prvního hypermarketu a vybrali peníze. Nakonec jsme se rozhodli peníze vybírat, protože bankomaty jsou všude a jídlo platit kartou (doma jsme zjistili, že za jeden výběr jsme zaplatili asi 100 Kč) a Eura si nechat na horší časy.
V Lotyšsku jsou úplně jiné ceny než v Litvě. Zde si za jeden Lat koupíte docela dost věcí. Na naše je to asi 40 Kč. Když mi Honza dal do ruky 20 LVL a řekl, že je to našich 1 600,- Kč, chtělo se mi uronit slzu a pomyslela jsem si, že tady se asi moc nepomějeme. Ale nakonec to nebyla taková bída, protože ceny jsou tu přiměřené měně.
Díky Petřiným instrukcím jsme bez problémů našli kemp v centru Rigy (v průvodci o něm nic není), který je na poloostrově Kipsala blízko historického centra u výstaviště. Směrovky jsme našli až těsně u ostrova. Doporučujeme! Je to proti čemukoliv v Litvě luxus! Zaplatili jsme 11 LVL za auto, 3 lidi a stan (asi 440 Kč). V ceně je sprcha. Je tu spousta karavanů a také dost stanů, ale nám to nevadilo, protože jsme byli rádi, že máme blízko do města. Není tu žádný velký městský hluk, takže spát se dá dobře. Do historického centra asi jezdí nějaké MHD, ale my jsme tam druhý den ráno vyrazili přes most pěšky.

23.8. středa

Dnes máme celý den na Rigu. Staré město není nijak rozsáhlé, ale pokud ho chcete projít v klidu, důkladně a navíc se jít podívat i do secesní čtvrti, která není v historickém centru, počítejte s celým dnem. Doporučujeme vystát si frontu a zaplatit (asi 2 LVL /osoba a něco za focení) za výhled z věže kostela sv. Petra (doporučuje i průvodce). Je z ní moc pěkný výhled na město a naděláte tu spoustu fotek. Prohlédli jsme si proslulé rižské tržiště, které je v několika hangárech a kolem nich. Podle nás to nestojí za prohlídku, pokud to nechcete spojit s nákupem potravin. Je tu hromada stánků se vším možným i nemožným. Při hledání levné restaurace Lido, o níž mluví průvodce, jsme zabloudili až do secesní čtvrti. Myslím, že je moc pěkná. Restauraci jsme našli na Elizabeta iela 65. Nejmenuje se to přímo Lido, ale je to součástí této sítě restaurací. Doporučujeme! Dá se zde poměrně levně (asi 5 LVL /osoba, velká porce 3 chody) královsky najíst. S tácem chodíte kolem pultů s hromadami jídla a na závěr to všechno zaplatíte u usměvavé Lotyšky, které vůbec nevadí, že na ní mluvíte pouze česky (o angličtinu jsme se ani nepokoušeli vzhledem ke stoprocentně lotyšské klientele). Poslali jsme pohledy a vyrazili do kempu. Bylo už pozdější odpoledne. Naposledy jsme mastňácky využili místní sprchy a vyrazili směr Sigulda (podle materiálů z infocentra by tam měl být kemp).
Riga nás při výjezdu trochu potrápila, ale nakonec jsme zvládli najít cestu ven.
U Siguldy jsme lehce podle směrovky našli kemp. Byl malý, ale velmi sympatický. Cena: auto 1 LVL, člověk 1 LVL, stan 1 LVL.

24. 8. čtvrtek

Dnes jsme vyrazili do blízké Siguldy. Tradičně jsme navštívili nejprve infocentrum, kde jsme si za 1 LVL koupili mapu, kterou nám slečna pokreslila doporučenou trasou na cca 4 hodinový pěší výlet. Prohlédli jsme si místní kostel (všichni jsou v Pobaltí protestanti nebo pravoslavní Rusové) a hrad a šli hledat lanovku. Lanovka jezdí přes údolí do Krimuldy (kde celkem nic není, ale dá se odtud vyrazit na pěší výlet). Lanovku kompletně obsluhuje usměvavá stařenka. Prodá vám lístky, pak je přetrhne a nakonec vás převeze v lanovce přes údolí. Cesta jedním směrem stojí 1 LVL /osoba. Z Krimuldy jsme za mírného mrholení šli za všemi ostatními turisty lesní cestou, která vedla postupně ke 3 jeskyním a končila u hradu Turaida. Jedna z jeskyní je největší v Pobaltí. Odbočku z cesty na hrad jsme po krátkém bloudění hledali společně s párem Holanďanů a Němců. Nakonec jsme ji našli. Odbočte z cesty u obrovského kamene s nápisem Turaida pils. Po schodech pak vystoupáte do parku plného zajímavých soch (V Pobaltí je vůbec plno soch. Zejména moderních.) Odtud je to jen kousíček do hradu, který v 19. století kompletně vyhořel, takže není zase tak starý.
Do Siguldy jsme jeli autobusem za 0,25 LVL /osoba. Jízdní řád jsme dostali v infocentru v Siguldě.
V Siguldě jsme se výborně nacpali v místním bistru a pak jsme vyrazili do Estonska.
Dnes bylo celý den docela ošklivo. Sice úplně nelilo, ale to mrholení nebylo úplně příjemné.

Estonsko

Estonskou hranici jsme překročili odpoledne, tak jsme měli ještě dost času porozhlédnout se po zapadlých vesničkách u ruských hranic. Doporučujeme si sem udělat výlet autem na pár hodin. Jedete po prašných cestách od jednoho 19. století k druhému. Nedá se jet moc rychle, ale stojí to za to. Mají to tu asi jako živý skanzen, protože zde najdete i mapy jednotlivých vesniček a hnědé směrovky na jednotlivé vesničky.
Bohužel nám brzy auto začalo dávat najevo, že s ním není něco v pořádku a blížil se večer, tak jsme se radši vydali hledat do civilizace nějaké spaní. Dle průvodce jsme měli u Võru najít kemp. Ač jsme se vydali po směrovce kamsi do temného neznáma, kemp jsme nenašli. Nakonec jsme se utábořili na louce před nějakou hospodou, která byla zavřená.

25. 8. pátek

Ráno jsme vstávali brzy, kdyby nás někdo chtěl vyhodit. Přijeli majitelé hospody a dělníci, kteří zde zřejmě stavěli nový kemp a všichni byli milí a usmívali se na nás. Zbalili jsme se a vyrazili do Võru, neboť auto stále hlásilo problém. Ve Võru jsme zastavili u autoservisu a ačkoliv nás nejprve odmítli (že mají moc práce) nakonec nám museli pomoci, protože auto jsme již nenastartovali. Odešlo těsnění pod hlavou.
Díky tomu jsme museli přehodnotit plán cesty a sešlo z návštevy mé známé v Tartu. Zjistili jsme, že Võru není tak špatné městečko, ačkoliv zde není téměř nic k vidění (v infocentru byli velmi překvapení, když jsme se ptali, co by nám doporučili navštívit – ptali se dokonce, proč tu jsme...), má příjemnou ubytovnu za rozumný peníz (400 EEK/3os/noc se snídaní, koupelna společná pro patro) a dá se odtud dobře cestovat do velkých estonských měst autobusem. My jsme si (zatímco nám rusky mluvící specialista na Scorpia opravoval auto) udělali výlet do NP Haanja na nejvyšší estonský vrchol (318 m.n.m.) a k blízkému jezeru u městečka Haanja.
Večer jsme si došli pro auto, zaplatili jsme nehorázných 5000 EEK, zašli si na místní pivo a šli si užívat spaní v posteli.

26. 8. sobota

Ráno jsme královsky posnídali a pak vyrazili do Tallinnu. Tartu jsme pouze míjeli, protože už na něj nebyl čas. Před Tallinnem jsme se chtěli jet podívat na „estonskou Niagaru“, ale nenašli jsme to. Nejspíš asi proto, že v mapě to bylo značeno dost podivně (mimo řeku) a nevěděli jsme jak se to estonsky jmenuje. Místo toho jsme našli naleziště 5000 let starého osídlení a hned vedle pozůstatky fosforových dolů. Průvodce sliboval měsíční krajinu, ale místo je plné stromů, havranů a modré vody. Je to tu docela pěkné. Celé se to nalézá asi 19 km od Tallinnu směrem na Narvu. Našli jsme to tak, že jsme náhodně odbočili u jedné hnědé směrovky. To je docela dobrý tip, pokud nevíte, co byste zrovna chtěli navštívit. Občas lze natrefit na pěkná místa. Ale Estonci mají takhle značený každý kostel a hřbitov, tak je třeba vybírat.
Asi v 16.00 jsme dorazili do Tallinnu. Vzhledem k tomu, že se v centru parkovné platí ve všední den a v sobotu do 15.00, jsme zaparkovali bezplatně až u bran historického centra. Centrum se nám líbílo víc než v Rize. Je hodně podobné Praze, ale o dost menší. Potkali jsme nějakou Angličanku, která své známé říkala, že to tu vypadá jak v Praze :-). Protože byl skoro večer, nezdržovali jsme se tu dlouho a asi za 3 hodiny jsme vyjeli směr ostrov Saaremaa. Dneska bylo celý den opět letní počasí, tak jsme se rozhodli spát na divoko co nejblíže k ostrovu. Kdesi v lesích jsme odbočili ze silnice na jakousi lesní cestu, která nás dovedla k několika domům. Byl tu ideální plácek na spaní. Proto jsme se místního usedlíka posunkovou řečí (mluvil jen estonsky) zeptali, jestli tu můžeme přespat. Když pochopil, že ho nejdeme okrást, zasmál se a mávl rukou, jako že klidně. Když se setmělo, zjistili jsme, že spíme vedle ohrady, kam chodí pít v noci zvěř. Moc prima pocit. Naštěstí nás dělilo pár drátů.

27. 8. neděle

Ráno nás přišel navštívit jeden místní usedlík mluvící rusky a přinesl nám jablka. Chvilku pokecal a zase šel domů.
Dnešním cílem je Saaremaa. Dostanete se na něj trajektem (175 EEK jedna cesta, jede 25 min) na ostrov Muhu a odtud po násepu na Saaremaa. Saaremaa je největší estonský ostrov. Určitě stojí za prohlídku. Je tu nádherně. My jsme měli i letní počasí.
Na ostrově Muhu jsme si prohlédli místní kostelík, v němž, podle průvodce, měly být nástěnné malby lodí, ale asi jsme nebyli v tom pravém kostelíku, protože tady nic takového nebylo. Nicméně byl moc pěkný.
Po nákupu v místní sámošce jsme jeli už rovnou na Saaremaa. Na konci ostrova Muhu jsme nenašli avizovanou pevnost a větrný mlýn...
Na Saaremaa jsme odbočili hned za násepem přes moře a prohlédli si místní pevnost (u Orissaare), která byla vyhozena do povětří, takže z ní zbylo pouze podzemí. Nicméně zde bylo spousta turistů.
Dál jsme jeli po cestě podél severního pobřeží (místy asfaltka a místy prašná cesta) až k odobčce na Anglu, kde se nachází kýčový obrázek několika větrných mlýnů. Zřejmě je sem dopravili z různých částí ostrova, aby tak vytvořili místo, kde se turista určitě zastaví. Mně se obzvlášť líbílo dřevěné hřiště vedle mlýnů, které využívá různých venkovských udělátek a základních stavebních materiálů na zajímavé prolézačky, houpačky a jiné mechanické hračky. Tak bych si představovala hřiště pro děti u nás.
Když jsme pokračovali dál směrem ke kráteru po meteoritu, vzpomněli jsme si, že průvodce lákal naproti mlýnům na úžasný kostel. Ale už jsme se nevraceli.
Kráter jsme si prohlédli za mírného deště, díky němuž jsme se již nešli podívat na menší kráterky v okolí.
Další zastávkou bylo hl. město ostrova Kuressaare, v němž je hlavní atrakcí hrad na umělém ostrově. Je moc pěkný. Jinak je to klidné městečko, kde se ale pravděpodobně (podle plakátů) každou chvilku koná nějaká kulturní akce. Můžete si zde zajít do krytého bazénu s tobogánem.
My jsme odtud vyjeli s přibývajícím večerem směr poloostrov Särve na jehož konci se tyčí maják Sääre. Ten jsme si za večerního větru pouze rychle prohlédli a jeli hledat spaní. Nedoporučujeme hledat spaní u moře kolem majáku. Přístup k moři je tak špinavý, že z plánované koupačky nic nebylo. Navíc jsou tu močály, takže tu není moc přístupových cest k moři. Doporučujeme hledat koupání pouze na místech vyznačených jako pláž (třeba v mapě). Jinde se k moři nemusíte vůbec dostat, nebo se vám do toho přírodního humusu ani nebude chtít šlapat (tímto se omlouvám všem řasám atd., které jsou přirozeným obyvatelem moře.) Spaní jsme nakonec našli. Nebylo nic moc, ale na přespání stačilo.

28. 8. pondělí

Po snídani jsme se vypravili opět k majáku. Tentokrát jsme si to tu užili. Ale koupat se nedalo, protože byla zima. Nakoupili jsme suvenýry, prohlédli si přilehlé válečné pozůstatky a vyrazili na oběd do Kuressaare. Cestou jsme se vykoupali v moři na pláži v nejužší části ostrova. I přes chladné počasí zde bylo dost lidí. V Kuressaare jsme zašli do infocentra, kde nám paní doporučila tradiční restauraci. V průvodci jsme zjistili, že je bezkonkurečně nejdražší na ostrově a vydali jsme se hledat něco podle průvodce. Můžeme doporučit Õuemaja v ulici hned za infocentrem doleva, když jdete směrem ke hradu. Dá se tu výborně, levně a hodně najíst, pokud vám nevadí trochu zpruzená servírka, objednávka pouze na baru a to, že část jídelního lístku nemají. I přesto doporučujeme.
Za průdkého deště jsme jeli směrem na pevninu s plánem najít ještě nějaké pamětihodnosti. Nenašli jsme ani místní „Stonehenge“ (jakýsi oltář královny, který jsme viděli na pohledu), ani pevnost a mlýn, které jsme nenašli již při příjezdu na ostrov. Trochu jsme si zabloudili místními usedlostmi a velkou rychlostí uháněli k trajektu, neboť bylo jíiž pozdní odpoledne a trajekt jezdil 1x za hodinu. Stihli jsme ho.
Na pevnině jsme se stavili na poslední estonský nákup v supermarketu v Pärnu a jeli hledat lotyšský kemp, který slibovala mapka kempů z infocentra v Rize. Nenašli jsme ten pravý, ale dalo se za 5 LVL vyspat i v tom, který jsme objevili. (kemp byl značený ze silnice).

29. 8. úterý

Po snídani, kterou jsme si užili u stolečků se židličkami u neobydlené kempové chatky, jsme jeli směr Riga.
Jeli jsme po Via Baltica (vede podél moře). Lotyši se zřejmě rozhodli, že silnici kompletně zrekonstruují, takže díky totální rozkopanosti se po ní dalo jet cca 40 max. Ale v létě 2007 to jistě už bude opravené.
Navštívili jsme paláce Mežotne a Rundãle, které jsou blízko sebe nedaleko městečka Bauska. Ten první je pěkný, ale ten druhý je úžasný a má nádhernou francouzskou zahradu. Peníze ze vstupného jsou použity na jeho rekonstrukci. Do paláce jsme nešli, protože jsme měli tak akorát na tu zahradu. Ale podle průvodce to stojí za vidění. Autor postavil také Zimní palác v Petrohradě. Jeďte sem od Bausky. My jsme si to chtěli zkrátit směrem od Rigy a jeli jsme téměř celou cestu po šílené prašné lesní cestě asi 20km/h... Od Bausky je to také dobře značené.
Další naše cesta vedla na Vilnius, který jsme si naplánovali na zítřek, proto jsme ještě v podvečer jeli okouknout střed Evropy (od Vilniusu směrem na sever po hlavní silnici. Není to daleko a je to dobře značené. Uhněte až u druhé cedule se šipkou. Ta bez šipky pouze upozorňuje, že bude odbočka. Tak dobře snad Litevci nic jiného značeného nemají.) Střed Evropy je opravdu velkolepý a nechybí zde muzeum středu Evropy (muzea čehokoliv mají všude). Průvodce ještě doporučoval Europos parka. Tak jsme jeli po ukazateli... Teda, tak katastrofální cestu jsem nikdy neviděla. Jedna díra vedle druhé. Když už jsme to chtěli otočit a tu hrůzu absolvovat zpět, dojeli jsme k odbočce na Europos parka. Divím se, že to auto přežilo... V kase uprostřed lesů seděla milá slečna, která nás ujistila, že můžeme přespat na parkovišti a ráno se na nás těší v parku. Za odjezdu posledních návštěvníků jsme stavěli vedle auta stan a vařili večeři. Nechyběla nezbytná partička žolíků a šlo se spát.
Pokud chcete navštívit Europos parka (pokud máte rádi moderní umění, stojí to za to), je lepší jet sem jinou cestou z Vilniusu, ale na té jsme neviděli značení, takže ani nevíme, kterým směrem to je. Nebo můžete riskovat, že na cestě za kulturou vám auto zhyne v tisíci a jedné díře po značené cestě... (značeno je to od odbočky u středu Evropy).

30. 8. středa

Za deště jsme si ráno prošli Europos parka plný moderních soch na cca 50 ha lesa. Mně osobně se to moc líbilo. Kluci se vyjadřovali negativněji... Najdete zde i 2 sochy českého autora. Ty se nám líbily zvlášť, protože byly pohyblivé.
Po návratu z parku jsme sbalili mokrý stan a dle instrukcí slečny v kase jeli směr Vilnius po normální cestě. Jeli jsme dost instinktivně, protože nikde nebyla cedule. Když jsme dojeli do velkého města, které stále nemělo konce, říkali jsme si, že jsme asi už ve Vilniusu. Cedule nikde nebyla... Zaparkovali jsme co nejblíž centra. Za 3 hodiny jsme si prohlédli to nejcentrovatější s hromadou krásných kostelů, židovskou čtvrtí a ještě jsme se před slejvákem ukryli v indické restauraci, která je na Vilniaus gt. naproti kostelu sv. Kateřiny a kterou maximálně doporučujeme, pokud vám nevadí vegetariánská strava. Jsou tu opravdu milí a snaží se být i rychlí. Podle velkého počtu hostů je to tu asi oblíbené.
Při výjezdu z města jsme tradičně maximálně zabloudili...Asi po hodině bloudění jsme se konečně mohli kochat volnou krajinou. Poslední, co jsme v Pobaltí viděli, byl hrad Trakai, který jsme si ale prohlédli pouze z dálky, protože bylo už docela pozdě. Vyrazili jsme směr Polsko. Vyzkoušeli jsme menší ze dvou hraničních přechodů ve víře, že tam bude méně tiráků. To bylo, ale cesta byla dost děsná a na polské straně ještě horší. Navíc celou dobu lilo, tak jsme se rozhodli hledat spaní až přestane pršet. Nepřestalo až do Čech. Z toho vyplývá, že jsme jeli nonstop.

31. 8. čtvrtek

Protože jsme měli dost času díky nonstop jízdě, stavili jsme se v Krakowě. Kromě tradiční historické prohlídky jsme se šli podívat na předvádění Faucoultova kyvadla v jednom kostele směrem od hlavního náměstí ke hradu na té nejhlavnější ulici. Nevím, jak se jmenoval, ale pokud budete v Krakowě ve čtvrtek dopoledne, můžete se v 10.00, 11.00 a 12.00 jít podívat. Povídání stojí za to. Zejména pokud umíte polsky a máte rádi staré vědce, kteří se rádi nechávají unášet svými hlubokými znalostmi... :-) Platí se za to příspěvek na opravu kostela - kolik kdo dá.
Při návratu na parkoviště jsme zjistili, že je placené od 10.00. My jsme přijeli už v 8.00. S hlídačem jsme se nakonec dohodli na 20 Kč, protože Zlotý jsme neměli.
Dál jsme již pokračovali přes Český Těšín domů. Na Vodolku jsme dorazili asi v 21.30. Zjistili jsme, že v úkrytu nejsou klíče od pokojů, které jsme před dělníky (dělají podkroví) zamkli... Naštěstí kamarádka, která klíče měla, ještě nespala, tak jsme k ní ještě zajeli. Pak jsme zjistili, že neteče teplá voda (což bylo dost děsné zjištění po několika dnech bez mytí) a že máme všude nános bordelu od zedníků, kteří slibovali, že všude bude čisto. Vodu Honza zprovoznil a bordel jsme nechali na ráno. Jarda naložil věci do škodovky a vyrazil k domovu. A my do postele... Ráno nás čeká úklid a pak si pojedeme pro synka k babičce...

Ještě cestou domů jsme se shodli na tom, že se do Pobaltí a hlavně do Estonska chceme podívat znovu!