"Trvale udržitelný rozvoj", řekl Josef Vavroušek ve svém vystoupení na společném zasedání Etické pracovní skupiny a Komise pro environmentální právo na Valného shromáždění IUCN - Světové unie na ochranu přírody v Buenos Aires dne 20. ledna 1994 (publikováno v Literárních novinách č. 49,1993) - "nebo snad přesněji způsob života - je zaměřen na hledání harmonie mezi člověkem a přírodou, mezi společností a jejím životním prostředím tak, abychom se co nejvíce přiblížili k ideálům humanismu a úcty k životu a přírodě ve všech jejich formách, a to v různých časových horizontech. Je to způsob života, který hledá rovnováhu mezi svobodami a právy každého jednotlivce a jeho odpovědností vůči jiným lidem i přírodě jako celku, a to včetně odpovědnosti vůči budoucím generacím. Měli bychom přijmout zásadu, že svoboda každého jednotlivce končí nejen tam, kde začíná svoboda druhého, ale také tam, kde dochází k ničení přírody. Žijme tak, abychom při uspokojování svých potřeb neomezovali práva těch, co přijdou po nás."

Ve výchově pro TUŽ to mohou být informace a znalosti z teorie systémů, ekologie a životního prostředí, rozvoje, ekonomiky, technických oborů, společenských věd. Informace mohou účastníci získávat v zcela reálné podobě - například jako úvod ke cvičení ve formě podkladového a motivačního čtení, nebo ve formě fiktivních, reálné situaci blízkých, modelů ukazujících spíše vzorce a trendy než jednotlivá data. Obsah cílů výchovy k TUŽ v oblasti znalostí lze hledat například v materiálech STUŽ, věnovaných ekologii člověka.

Hra, jako každá prožitková forma přirozeně formuje postoje a hodnotový systém hráčů. Hráč je většinou do hry vtažen citově a jen těžko může zůstat neutrální ve smyslu postoje k simulované skutečnosti. Postoje a hodnoty důležité pro trvale udržitelný život ve svých pracích (mimo jiné v citovaném vystoupení) hledal a popsal Josef Vavroušek:

* Vědomí sounáležitosti s přírodou, úcta k životu ve všech jeho formách i k přírodě jako celku.

* Vyvážený důraz na jednotlivce a kolektiv - sebevědomí každého jednotlivce založené na reálné možnosti svobodného rozhodování, spojené s vědomím sounáležitosti každého člověka s lidským společenstvím, s pocitem lásky k lidem, solidaritou a altruismem. Doplnění soutěživosti kooperací v zájmu dosažení společných hodnot a cílů.

* Důraz na kvalitativní rozvoj lidské společnosti, zaměřený především na zlepšování kvality života a lidských vztahů, rozvoj vědy, kultury, duchovního a intelektuálního života, rozvíjení a lepší využívání schopností lidí na základě přesvědčení, že jediným prakticky neomezeným zdrojem je lidská tvořivost; předpokladem je ovšem uspokojování alespoň základních materiálních potřeb všech obyvatel této planety.

* Opatrnost při všech zásazích do přírody i do společnosti, vyvarování se činností, jejichž důsledky ve všech časových horizontech nemůžeme uspokojivě dohlédnout, doplnění racionálního myšlení intuicí a citem, sblížení vědeckého a uměleckého pohledu na svět, intenzivní důraz na rozvoj dalšího poznávání jednotlivostí a zejména vztahů mezi nimi.

* Respektování dlouhodobých důsledků lidských činností na základě rozvoje poznání a vědomí odpovědnosti vůči budoucím generacím,

* Vzájemná tolerance, snaha o vcítění se do situace občanů jiných zemí, řešení problémů jednáním, lepší poznání a pochopení jiných civilizací a snaha poučit se z jejich kultury a zkušeností. Politické, ekonomické i jiné globální mechanismy umožňující soužití a vzájemné obohacování různých civilizací i kultur, a to při zachování a podpoře rozvoje jejich svébytnosti a rozmanitosti.

Zatímco oblast znalostí, postojů a hodnot v oblasti TUŽ jsou poměrně dobře definovány, dovednosti potřebné pro TUŽ nejsou mezi odbornou veřejností téměř diskutovány .Určitým vodítkem by nám mohl být soubor dovedností rozvíjených v systému Globální výchova (viz doporučená literatura), který může být do značné míry považován za synonymum výchovy k trvale udržitelnému rozvoji. V oblasti dovedností klade globální výchova důraz zejména na:

* Představivost a vizualizace

Pokud budeme hledat nejstarší metody učení a učení se, zákonitě se setkáme s pojmem hra. Často slyšíte že hra je stará jako lidstvo samo. To je ale nepřesné. Hrou se dokonce učí mláďata živočichů, kteří na této planetě jsou mnohem déle než člověk. Hrou se přirozeně a nenásilně učí děti dříve, než je zasáhne jakékoliv strukturované a organizované pedagogické působení. Rovněž řada vzdělávacích koncepcí a přístupů uznává hru jako plnohodnotný a velice efektivní nástroj, používaný jako součást, ne jako pouhý doplněk a přívěsek vyučování. Hrou se dnes učí nejen děti - hry se používají při výcviku armády a police, při tréninku manažerů i rozvoji specifických dovednosti zaměstnanců a pracovníků mnoha oborů. V zahraničí jsou vzdělávací a tréninkové simulace a simulační hry žádaným, ceněným a často i drahým zbožím - některá hry uvedené v britském katalogu manažerských her stojí až 12000 britských liber.

Hry poskytují bezpečné prostředí pro učení

Hra dává možnost zopakovat si situaci a šanci stupně se zlepšovat a napravovat vlastní chyby. Tanečník se také neučí tančit účastí na soutěži, ale dlouhým tréninkem. Tajemství úspěchu často spočívá v opakování. Hry většinou poskytují mnohem větší příležitost k rozvoji dovednosti a schopnosti užitečných v reálných situacích, než život sám.

Je až s podivem, jak se studenti nejrůznějšího věku dokáží vžít do hry a angažovat se v ní. Míra zaujetí pomáhá překonávat pocit, že je člověk na učení starý i apriorní odpor k jakémukoliv pedagogickému ovlivňování. Toto zaujetí ovšem může mít i negativní stránky - při hraní manažerské simulační hry se naši skupině podařilo nechtíc rozpoutat cenovou válku s ostatními skupinami. Do konce kursu, další měsíc a půl, nám to někteří kolegové vyčítali a zlobili se na nás. Podvod a to, když někdo kazí hru lidé ve hře snášejí stejně těžce jako v opravdovém životě.

Hry nám umožňují prožít děje, které ve skutečnosti trvají celé dny, měsíce nebo roky na časové ploše vyučovací hodiny. Dovedou nás přenést do minulosti i do budoucnosti. Díky naší představivosti umí vytvořit iluzi toho, že jsme na dalekém ostrově, na ředitelství velkého podniku, v kosmické lodi nebo v protiatomovém krytu po jaderné katastrofě, bez toho abychom opustili třídu nebo místnost, kde probíhá náš seminář. Umožňují prožít exotické životní role, stejně tak jako umožňují se podívat na naše obvyklé role jinýma očima. A většinou k tomu nepotřebujeme ani nákladné vybavení, ani nehrozí, že něco cenného poškodíme či zničíme. Hry tedy minimalizují náklady nejen finanční, ale i časové, vloženou energii a zdroje - při zachování maximálních přínosů.