Když Kolumbus objevil Ameriku, stal se jedním z několika objevitelé, kteří přenesli Evropu do nové éry - éry obrovské územní a hospodářské expanze. Během tří století, v rozmezí let 1600 a 1900 se většína území všech ostatních kontinenté dostala do politického, ekonomického a kulturního područí Evropané. Zakládané kolonie se pro ně staly bezedným zdrojem přírodního bohatství a pracovních sil. Začalo obchodování s otroky, obrovské plochy byly přeměněny v plantáže a tradiční plodiny určené pro místní spotřebu byly nahrazeny plodinami pro export do koloniálních velmocí. Pěstování rýže v Gambii nahradila podzemnice pro vývoz, v Ugandě bylo zavedeno pěstování bavlny, ....
Během 20. století kolonie postupně získaly politickou nezávislost. Koloniální ekonomický systém však byl tak pevný, že se jeho vazby nepodařilo překonat dodnes. Rozvojové země, samy neprémyslové, zéstaly dodavatelem surovin pro prémyslový Západ, přičemž se staly nebezpečně závislé na jedné nebo dvou tržních plodinách. V posledních desetiletích ceny těchto plodin na mezinárodních trzích spíše klesaly a výsledkem je rostoucí chudoba a utrpení domorodého obyvatelstva.
Takto vypadá pohyb cen zboží vyváženého z rozvojových zemí. Stejná křivka vypovídá i o změnách životní úrovně lidí, kteří toto zboží produkují:
 
viz. graf

 
Tato mapa je ekonomickým obrazem světa. Nebyla nakreslena podle zeměpisných rozměrů zemí, ale podle hrubého národního produktu (HNP) na hlavu v každé zemi.
HNP je jedním ze způsobů, jak změřit bohatství, kterým disponuje každá jednotlivá země. Všimněte si, že když nakreslíme svět tímto způsobem, je patrné, že země severní polokoule jsou všeobecně mnohem bohatší, než země na jihu.
Právě proto lidé, kteří se tímto problémem zabývají, nemluví o dělení světa na Východ a Západ nebo "první", "druhý" a "třetí" svět, ale spíš používají dělení na Sever a Jih.
Na Severu žije jen 1/4 světové populace, 3/4 na Jihu. Z tohoto pohledu si srovnejte nerovnováhu mezi Severem a Jihem ještě jednou.
 

(simulační hra)
Představte si, že jste obchodním představitelem jedné Africké země a pracujete v Evropském městě, které je střediskem světového obchodu. Máte na starosti skladiště, které obsahuje dodávku bavlny, prakticky celý export vaší země. Vaším úkolem je obchodovat se skladem velké severoamerické průmyslové země a směnit postupně bavlnu za zboží, které vaše země nutně potřebuje. Musíte získat základní dodávku (po dvou jednotkách) nafty, zemědělských strojů a zpracovaných potravin.
1. Počet hráčů: maximálně 2
2. Zamíchejte TELEGRAMY a dejte je na hromádku textem dolů. Všechny jednotky STROJE, NAFTA a ZPRACOVANé POTRAVINY dejte do skladu SEVERNÍ AMERIKA.
3. Každý hráč pak umístí 240 jednotek BAVLNA (3x40 a 6x20) do skladiště jedné z afrických zemí.
4. Pomocí kancelářské sponky označte počáteční cenu na obchodním panelu - 40 jednotek bavlny za jednu jednotku severoamerického zboží. 80 jednotek bavlny zůstává na lodi (budou představovat docházející zásilky).
5. Hráči postupně hází kostkou. Podle počtu bodů každý hráč provede instrukce popsané v tabulce a pak může směnit bavlnu za 1 jednotku severoamerického zboží (jen 1 !) podle právě platné ceny. Pokud hráč nemá dost bavlny k uzavření obchodu, pokračuje další.
6. Kdykoli cena bavlny klesne, obchodní zástupce dostává telegram z hlavního města, který popisuje dopad na jeho zemi. Dělejte si poznámky, kolik telegramů jste dostali. Pokud obchodní zástupce dostal 5 telegramů, dostává od své vlády výpověď a prohrává.
7. Hra končí, když jeden z hráčů shromáždí kompletní sadu severoamerického zboží. Pokud hraje jen jeden hráč, vyhrává, když nashomáždí sadu dřív, než dostane výpověď.
 
Hodnoty na kostce:
1 Letos bavlna letí a poptávka stoupá. Její cena stoupla o 20 jednotek.
2 Lidé v Severní Americe kupují právě teď víc umělých vláken. Poptávka po bavlně klesá a s ní i cena o 20 jednotek. Dostáváte telegram od vlády.
3 Severní Amerika oslabila ochranná obchodní opatření a vaše bavlna je konkurenceschopnější. Její cena stoupla o 20 jednotek.
4 Severoamerické obchodní společnosti se spojily a podařilo se jim stlačit dovozní cenu bavlny dolů o 40 jednotek. Dostáváte telegram.
5 Ceny v Severní Americe jdou nahoru. Potřebujete o 20 jednotek bavlny víc, abyste získali 1 jednotku severoamerického zboží.
6 Přijíždí loď s dodávkou bavlny. Vyložte do svého skladu dalších 80 jednotek bavlny. (Kartičky vezměte ze skladu Severní Ameriky. Pokud tam nejsou, vezměte je z lodi.)
 
 
TELEGRAMY Z HLAVNÍHO MĚSTA
 
VLADA ZVETSILA PLOCHY PRO PESTOVANI BAVLNY, ABY VYROVNAlA SNIZENI CEN -STOP- TISICE ROLNIKU PRAVDEPODOBNE CEKA HLAD -STOP-
 
MUSITE LEPE PRACOVAT -STOP- ZISKY Z PRODEJE BAVLNY JSME POUZILI K PLACENI MEZINARODNIHO DLUHU -STOP- VLADA MUSELA PROPUSTIT TISICE STATNICH ZAMESTNANCU -STOP- NEZAMESTNANOST STOUPA -STOP-
 
PRIPRAVTE SE NA KRACENI FINANCI -STOP- NIZSI CENY ZNAMENAJI, ZE VSICHNI, KDO SE PODILEJI NA PRODUKCI DOSTANOU MENE -STOP- SBERACI SI NEMOHOU DOVOLIT DOSTAT MENE -STOP- VYSLEDEK: HLAD -STOP-
SLEDUJEME VASE POCINANI -STOP- NASLEDKEM POKLESU CEN VLADA NEMUZE DOTOVAT CENY MOUKY -STOP- TISICE BUDOU HLADOVET -STOP-
 
MUSITE PRACOVAT LEPE -STOP- ZISKY Z PRODEJE BAVLNY PADLY NA MEZINARODNI DLUHY -STOP- PROPOUSTIME TISICE STATNICH ZAMESTNANCU -STOP- NEZAMESTNANOST STOUPA -STOP-
 
ODVADITE SPATNOU PRACI - KVULI BAVLNE KACIME DALSI LESY -STOP- ODLESNENA PUDA ZTRACI URODNOST -STOP-
 
Hra a realita?
Bez ohledu na to, která africká země "vyhraje", dlouhodobě obě ztrácí. Jsou vystaveny rozmarům a trendům sevroamerického trhu, který má v tomto nerovném obchodním vztahu jednoznačně navrch. Jediný způsob, jak se mohou rozvojové země bránit, je zvýšení produkce se všemi jejími katastrofálními následky.
Šance by se vyrovnaly, kdybu rozvojové země také měly možnost podílet se na určování ceny bavlny. Účinné by také bylo, kdyby se rozvojové státy spojily a společně odmítly prodat bavlnu pod cenou.
 
Podivný příběh textilního průmyslu v Bangladéši
Když jsou rozvojové země tak závislé na tom, jak prodají své přírodní bohatství a tržní plodiny, proč je samy nezpracovávají? Proč si nevybudují svůj vlastní průmysl?
Některé se o to pokusily a setkaly se s naprosto odmítavým postojem průmyslového Západu. Dokonce i Kanada, se svým pověstným přátelským postojem vůči rozvojovým zemím, často sledovala pouze ve své vlastní úzké zájmy.
Například v roce 1980 Bangladéš vybudovala textilní průmysl, který zpracovával místní bavlnu. Do roku 1985 si získal bangladéšský textilní průmysl 5 % kanadského trhu a zaměstnával 20 000 bangladéšských obyvatel, kteří ještě živili 100 000 svých rodinných příslušníků.
To začalo znepokojovat kanadské výrobce. Podařilo se jim ovlivnit kanadskou vládu, aby zkrátila dovoz bangladéšského textilu o polovinu.
Člověk nemusí být inženýrem ekonomie, aby pochopil, jaký vliv toto ochranné opatření mělo v Bangladéši. Takovéto historky vysvětlují, proč 90 % světového průmyslu ve skutečnosti leží v poměrně malém počtu rozvinutých zemí.
 
Takto je rozdělen zisk ze šálku kávy:
 
28 % obchodní, brokerské a loďařské společnosti
25 % zpracovatelé a velkoobchodníci
20 % maloobchodníci
19 % místní překupník
8 % pěstitel
 
Nakupování je vážná věc
Jeden z významných ekonomických trendů posledních několika desetiletí je vytváření obrovských nadnárodních korporací. Jsou to podnikatelské organizace s pobočkami v několika zemích, které využívají levné pracovní síly a přírodní potenciál rozvojových zemí a své zboží díky tomu vyrábějí s velmi malými náklady. Na seroamerický nebo evropský trh jej pak prodávají za podstatně vyšší ceny.
Jedna společnost například pěstuje plodiny v Mexiku, Kolumbii, Korei, Venezuele a Singaporu. Ty pak zpracovává a pod několika různými značkami prodává v Severní Americe.
V dnešní době je situace taková, že hrstka nadnárodních společností ovládá 80 % mezinárodního obchodu s potravinami.
Jedna jediná nadnárodní společnost například kontroluje 80% světového obchodu s kakaem.
Taková společnost má pod kontrolou všechna stadia výroby, včetně určování ceny, kterou platí pracovníkům v rozvojových zemích za prvotní produkt. Výsledkem je, že osud zemědělských dělníků a jejich rodin se ocitá v rukou takového giganta.
Roční příjem některých těchto společností je větší než státní rozpočet rozvojových zemí, ve kterých působí.
Samozřejmě na nadnárodních společnostech není nic záhadného. Nejsou tu proto, aby vytvářely pracovní příležitosti pro sběrače kávy nebo vyráběly zboží pro zákazníky. Jsou tu především proto, aby vytvářely zisk pro své akcionáře.
Jako obrana proti ovládnutí trhu nadnárodními korporacemi, v poslední době vznikají alternativní obchodní organizace, společnosti založené obchodníky, pěstiteli a zemědělskými dělníky z rozvojových zemí. Například společnost Bridgehead, která prodává produkty ze rozvojových zemí v Kanadě a jejíž zisky jdou místo zahraničním akcionářům zpět pěstitelům. Pak je už jen na spotřebitelích, kterému zboží dají při nákupu přednost.