K.Burešová, H. Korvasová: Chaloupky,1993
 
 
Praktická činnost v přírodě pro děti MŠ v zimních měsících
 
1. Darujeme dětem pod stromeček lupu, lupou pozorujeme drobná semínka, žilky listů pokojových rostlin i listů nalezených v přírodě. Listy si můžeme obkreslit a zakreslit v nich žilky.
Výsledný poznatek:
Pozorování je nejdůležitější věc na světě. Pod lupou vidíme i drobné části, např. žilky, které přivádějí vodu do listů.
 
2. Pozorujeme jinovatku, ledové ozdoby na trávě, na listech, ozdoba se dá položit na oděv.
Výsledný poznatek:
Na ruce položená "odzdoba z ledu" se zmenšuje a mizí, mění se vlivem tepla ve vodu, led je forma vody.
 
3. Chytáme sněhové vločky a snažíme se je správně nakreslit. Můžeme využít i lupu. Spočítáme, kolik větviček má opravdová sněhová vločka.
Výsledný poznatek:
Děti většinou kreslí osmičetné sněhové vločky. Vločky jsou však ve skutečnosti šestičetné.
 
4. Do čerstvého sněhu vydupáváme tvary - stavíme dům, sázíme stromy atd. Z měkkého sněhu modelujeme zvířata, třeba i pravěká, která jsme viděli v televizi, nebo na odznaku ochránců přírody (Brontosaurus)
Výsledný poznatek:
Čerstvý sníh v místě, kde nejsou továrny, je bělostný, říká se "bělostný jak padlý sníh". "Brontosaurus" je zvíře, které nepřežilo, protože nemělo co jíst, budeme-li se chovat v přírodě nepěkně mohli bychom dopadnout jako brontosaurus.
 
5. Jak skáče zajíc? Pozorujeme stopu - vpředu jsou dvě "capky" vedle sebe (zadní nohy), vzadu dvě "capky" za sebou (přední nohy). Zkusíme si, jak to zajíc dělá.
Výsledný poznatek:
Zajíc není žádný silák, zachraňuje se útěkem, proto má dlouhé zadní nohy, které při útěku dává před přední.
 
6. Pomocí prstů vytváříme stopu kočičky - stáhneme prsty k sobě, naznačíme jak utíkala kočička, vyskočila na zídku, honí ji pejsek atd.
Výsledný poznatek:
Kočička i pejsek mají 5 prstů, pejsek má ve sněhu viditelné drápky, kočičí stopa je menší, drápky kočička zatahuje, jen při lovu je vysunuje.
 
7. Přiložíme si zrcadlo pod bradu a sledujeme plující mraky, pohyb koruny stromu ve větru ...
Výsledný poznatek:
Velké šedivé mraky v zimě znamenají brzké sněžení.
 
8. Je krásný zimní den, zrcadlo je aparát, kterým zachycujeme přírodní snímky. Ze zrcadla uděláme kameru tím, že jím pohybujeme. Obrázky se v zrcadle pohybují, střídají.
Výsledný poznatek:
Děti se pomocí zrcadla naučí zachycovat pěkné záběry kousek oblak, stromy, keře) a všimnou si detailů - třeba šišek, zasněžené větve modřínu apod. Filmař hledá nejlepší záběry, pracuje s rozmyslem.
 
9. Paletku vystřiženou z papíru opatříme samolepkou (samolepicí plochou nahoru) a budeme vybírat přírodní barvy - kdo jich objeví nejvíce?
Výsledný poznatek:
I v zimě, když je sníh, můžeme najít mnoho barev, dokonce i červenou - přilepujeme jen malinké kousíčky.
 
10. Nabereme do sklenice sníh na různých místech (v lese, u silnice, na střeše apod.), necháme roztavit a porovnáme.
Výsledný poznatek:
Sníh není všude stejně čistý, sníh nejíme, protože obsahuje různé nečistoty a navíc by nás bolelo v krku, protože je studený.
 
11. Zopakujeme si, jak se rozpozná větvička jedličky od smrku.
Výsledný poznatek:
Smrková větvička píchá, jedlová je hladká. "Smrk - rozcuchaný kluk, jedlička - učesaná holčička.
 
12. Pod stromem modřínu nacházíme slabé větvičky i se šištičkami a drobnými výběžky, ze kterých na jaře vyrůstá štětička jehliček.
Výsledný poznatek:
Modřín je jediný jehličnatý strom, kterému opadává jehličí, proto se jmenuje modřín opadavý. Tmavé výběžky se dají odloupnout a máme "do obchodu pepř".
 
13. Hrajeme si s fazolemi, které jsme si vypěstovali. Liší se tvarem, barvou povrchem.
Výsledný poznatek:
Fazole jsou hladké až hebké, různě velké, jednobarevné i i kropenaté, ve vlhku začne fazole klíčit.
 
14. Položíme na vlhkou vatu fazoli a kamínek podobného tvaru a pozorujeme. Naklíčenou fazoli dáme mezi dvě průhledná skla (klíčidlo) a sledujeme růst kořínku a stonku. Na zapíchnuté špejli označujeme přírůstky.
Výsledný poznatek:
Na počátku byly obě věci stejné, ve fazoli však byl ukryt život, k probuzení života bylo třeba vlhka a tepla. Nejdříve ze semene vyroste kořen, kterým se budoucí rostlina uchytí v zemi, pak vyrůstá stonek a listy.
 
15. Semínko zavřeme do skleničky a dáme mu vodu, nebude tak prospívat, jak semínko volně položené.
Výsledný poznatek:
Semínko ke klíčení potřebuje nejen vodu, ale i vzduch. "Rostliny jsou živé, podle toho se k nim chováme."
 
16. Využijeme nažky javoru a sestavujeme z nich obraz, objevujeme, čím se nažky jednotlivých druhů javorů liší.
Výsledný poznatek:
Javor mléč má křidélka rozevře ná (list mají Kanaďani ve znaku), javor klen má křidélka klenutá, babyka má drobné nažky.
 
17. Navštívíme strom, ze kterého jsme na podzim sesbírali semena a ohmatáme kůru.
Výsledný poznatek:
Javor klen má drsnější kůru, odlupuje se, mladší stromy mají hladkou kůru, buky mají hladkou
kůru i v dospělosti. Do kůry nikdy nevyrýváme žádné obrázky, strom je živý, kůra ho chrání
jako nás kůže.
 
18. Postavíme se ve třídě na vyvýšené místo a pouštíme nažky javorů na "letiště", které představuje čvrtka na podlaze. Soutěžíme, kolik "vrtulníků" přistane na "letišti" .
Výsledný poznatek:
Nažky javorů jsou vybaveny k tomu, aby se semínko dopravilo co nejdále od mateřského stromu, kde má podmínky k životu.
 
19. Větvičku se šiškami zavěsíme ke stropu a pozorujeme, semínka nepadají jen rovně dolů, ale rozletují se po celé třídě.
Výsledný poznatek:
Kdyby padala semínka jen rovně dolů, malé stromečky, které z nich vyrostou, by neměly pod mateřským stromem dost obživy a světla, proto se musí rozletět do světa.
 
20. Z vycházky si přineseme šišky, rozložíme je u topení a pozorujeme, co se s nimi děje. Potom je můžeme namočit do vody a sledovat další změny.
Výsledný poznatek:
Šišky se v teple rozevírají, z nich volně vypadávají semena. Ve vlhku se šupiny šišek zavírají a tím chrání semena před vlhkem.
 
21. Pozorujeme ptáky na krmítku, říkáme si, jakou mají barvu, srovnáváme je s obrázky a učíme se je
pojmenovat.
Výsledný poznatek:
I malé děti se naučí pojmenovat ptáky, kteří pravidelně přilétají ke krmítku.
 
22. Nad polem, kde byl jetel, pozorujeme, jak krouží káně.
Výsledný poznatek:
Káně loví především hraboše, je dravec a je chráněná.
 
23. Jednoduché ptačí krmítko vyrobíme tak, že máčíme šišky do rozpuštěného loje se semínky, které jsme nasbírali na podzim. Zavěsíme tak, abychom je mohli pozorovat z okna.
Výsledný poznatek:
Ptáci mají radost a děti pozorovatelnu.
 
24. Šikovná paní učitelka požádá ochotného tatínka, aby vyrobil dřevěné díly, ze kterých děti samy sestaví budku pro ptáky. Budku je potřeba zavěsit nejpozději v zimě. Na jaře už je pozdě.
Výsledný poznatek:
Práce s kladivem je pro děti neobvyklá a přitažlivá.
 
Praktická činnost v přírodě pro děti MŠ v jarních měsících
1. Na vycházky vždy nosíme lupu! Prohlédneme si opatrně nějakého brouka, kdo umí počítat, zpočítá nožičky. Při pozorování máme vždy lupu u oka a pozorovaný objekt přibližujeme.
Výsledný poznatek:
Brouk i mouchy mají vždy šest noh, u brouka se vrchní křídla jmenují krovky (beruška má krovky červené s černými tečkami), všechen hmyz má šest noh a na hlavě dvě tykadla.
 
2. Nezapomeneme sledovat kuklu motýla, kterou jsme si přinesli na podzim.
Výsledný poznatek:
Motýla, který vyleze z kukly, pustíme.
 
3. Od února můžeme pozorovat na stromech zvětšující se pupeny. Větvičku s rašícími pupeny vložíme do vody a umístíme ve třídě. Pupeny se rozvijejí dříve než venku.
Výsledný poznatek:
Při trpělivém pozorování se dovíme, co je v pupenu ukryto. Rašení pupenu je závislé na teple. Pupeny se zvětšují a každý strom má pupen jiného tvaru a jiné barvy. Jasan vždy černý, buk skořicově hnědý a
protáhlý jako vřeténko, olše má pupen na stopce..
 
4. Nezapomeneme vyjmout ze země semena, která jsme na podzim v nádobě zakopali v zahradě.
Výsledný poznatek:
V nádobě najdeme naklíčená semena.
 
5. Uděláme si výlet od pramene potůčku až k jeho ústí do potoka.
Výsledný poznatek:
Potůčky se vlévají do potoků, potoky do řek, řeky končí v moři. Každá nečistota, kterou vhodíme do potůčku, znečišťuje i moře. Život v moři je nyní ohrožen.
 
6. Navštívíme "kočičky" - vrby jívy, sáhneme si na pupen, bude-li to možné, šetrně si kousek větvičky odřízneme, za čas pozorujeme žluté tyčinky, ze kterých se práší. Pokusíme se pupen nakreslit. Povšimneme si i keřů s jinými (stříbrnými) kočičkami.
Výsledný poznatek:
Kočičky kvetou tak, že z nich vyčnívají žluté tyčinky, je to první pastva pro včely, proto kočičky nelámeme, polámané keře vrby jívy svědčí o špatném chování lidí. Vrba jíva má dva druhy keřů
- s tyčinkami je samec, bez tyčinek samice.
 
7. Navštívíme lískový keř a na něm si všimneme, že se na jaře nápadně liší od jiných keřů, poklepeme prstem na žlutou jehnědu, pokusíme se najít pupen, ze kterého vykukují červené nitky, jsou to květy,
ze kterých po opylení vzniká oříšek.
Výsledný poznatek:
Květ u lískového keře se jmenuje jehněda, která je na keři dříve než listy, listy by překážely při pylování drobných kvítků s červenými nitkami.
 
8. Naučíme se pojmenovávat některé jarní květy, např. pampelišku, prohlédneme si, jak má uspořádaný květ, jaký má stonek a listy.
Výsledný poznatek:
Stonek pampelišky je dutý a můžeme ze stonků dělat řetězy, při utržení roní mléko. Někdy se jí proto říká smetánka.
 
9. Prohlédneme si trávník s pampeličkami ráno a v poledne, za slunečného dne a za deště.
Výsledný poznatek:
Barva trávníku se mění, květ se za vlhka a zimy uzavírá, aby chránil pyl.
 
10. Navštívíme rybník, sledujeme žabky, jejich vajíčka a pozorujeme, jak žába plave.
Výsledný poznatek:
Žáby jsou nesmírně užitečné, jsou přizpůsobeny životu ve vodě i na souši. Plavání na prsou napodobujeme žábu. Žabí vajíčka nepošozujeme, přesvědčíme se, že i žáby jsou krásné.
 
11. Kdo někdy šel vpodvečer kolem rybníka? Slyšeli jste kvákat žáby? Zkusíme si žabí koncert. Skupinka dětí na pokyn začne říkat kva-kva, druhá skupina regaga-regaga, třetí vysoké ú-ú a čtvrtá kuňk-kuňk. Zkusíme společně.
Výsledný poznatek:
Každý druh žáby kváká jinak, volají na sebe, žabí koncert potvrzuje, že krajina je zdravá.
 
12. Někdy můžeme rybníka spatřit užovku.
Výsledný poznatek:
Užovka je dobrý plavec, pozná se podle žlutých značek na hlavě, není třeba se jí bát.
 
13. U rybníka můžeme nalézt schránky různých živočichů, některé jsou vinuté, jiné se skládají ze dvou misek, jako např. škeble.
Výsledný poznatek:
Schránky patří vodním měkkýšům, kteří se jmenují od toho, že mají měkké tělo. Vinutá schránka se jmenuje ulita, schránky škeblí jsou lastury. Vnitřní strana škeble se leskne - je to perleť, z perletě se vyrábí knoflíky.
 
14. Pozorujeme hlemýždě zahradního, kterého jsme si na nějaký čas z přírody "půjčili", ubydlíme ho ve sklenici a dáváme mu jetýlek, salát apod.
Výsledný poznatek:
Ulita ho chrání, do ní se schovává, cítí-li nebezpečí. Z ulity vystrkuje hlavu s tykadly, leze pomalu a za sebou nechává slizkou stopu. Hlemýžď umí přelézt i žiletku.
 
15. Pozorujeme dalekohledem hladinu rybníka. Vidíme ptáky, kteří se potápějí. Sledujeme lysku černou a hádáme, proč se tak jmenuje.
Výsledný poznatek:
Potápka roháč se potápí a na jiném místě vyplave - hledá potravu. Lyska má bílou lysinu na hlavě a když chce vzlétnout, rozbíhá se po hladině.
 
16. Pozorujeme dravce, mají jiný let, než ptáci kolem krmítka.
Výsledný poznatek:
Krouží nebo nehnutě "stojí" ve vzduchu - vyhledávají kořist, protože mají vynikající zrak, vidí i malé hlodavce z velké výšky. Jsou velice užiteční.
 
17. Pozorujeme skřivana, který stoupá vzhůru a krásně
zpívá.
Výsledný poznatek:
Dolů padá jako kámen, aby se skryl nepozorován mezi hrouda mi na poli.
 
18. Brzy na jaře si všimneme kvetoucích sedmikrásek, vzpomeneme si na čtení Broučků od Jana Karafiáta. Sedmikrásek je dost, můžeme si jednu vyrýt do kelímku od jogurtu, přinést domů a pečovat o ni nebo darovat mamince k svátku matek.
Výsledný poznatek:
Sedmikrásky jsou odolné rostlinky, jsou také léčivé, zapamatujeme si jejich název - sedmikráska chudobka.
 
19. Sledujeme žížaly při práci na zahrádce a po dešti. Před světlem utíkají, po dešti je nalézáme venku. Žížalu nabídneme slepici. Co se stane? Pozorujte kosa na zahrádce.
Výsledný poznatek:
Žížaly jsou důležitou potravou pro ptáky, kypří také půdu a zpracovávají spadlé listí a odumřelé části rostlin. Po dešti je často najdeme mrtvé, voda jim zabrání v dýchání, protože dýchají celým povrchem těla.
 
20. Pozorujeme rozkvetlou třešeň za slunečního dne, který hmyz rozkvetlou třešeň navštěvuje a co tam hledá?
Výsledný poznatek:
Na třešni můžeme vidět především včely a čmeláky, někdy i vosy. Hledají zde sladkou šťávu a přitom na svých chlupatých tělech a nožičkách přenášejí pyl. Kdyby nebylo včel a čmeláků, neměli bychom ovoce.
 
21. Přineseme si z lesa různé druhy mechů a založíme "mechárium". Do malého akvária či velké lahve nasypeme zeminu, položíme na ni mechy, příp. zasadíme kapradinu a uzavřeme sklem. Mechárium musíme často rosit.
Výsledný poznatek:
Pozorujeme krásné nekvetoucí rostliny, vytvoříme si ve škole malý les ve skle. V mecháriu může chvíli žít žába, pavouk, poroste tam i malý stromek. Přírodniny si bereme jen tam kde je jich dostatek.
 
22. Pozorujeme, kde se ubytoval v naší budce. Pozorujeme nejlépe dalekohledem, co všechno dělá pták, aby mohl vyvést mláďata. (Na podzim nezapomeneme budku vyčistit).
Výsledný poznatek:
Určíme název pěvce, který v budce zahnízdil, zjistíme, jak dlouho nosil materiál na hnízdo, jak dlouho mláďata krmí a kolik jich vyvede. Při čištění sledujeme, z čeho si pták vytvořil hnízdo.
 
23. Připravíme na zahradě záhon pro pěstování zeleniny. Sazenice předpěstujeme v truhlíku a vysadíme na záhon (kedlubny, zelí), nebo semínka vysejeme přímo (mrkev, ředkvičky, hrášek).
Výsledný poznatek:
Kořínky sazeničky musí směřovat vždy dolů. Půda se k rostlince přimáčkne (z půdy získávají rostliny živiny).
 
24. Paní učitelky našijí ze zbytků látek malinké čepičky s bambulkami. Při vycházce do lesa je na hezkém místě rozhodí a přivolá děti: "Čepičky tady nechali malí trpaslíci, když utíkali před naším křikem. Musíme najít a čepičky jim nasadit."
Výsledný poznatek:
Děti hledají "trpaslíky", berou do ruky různé přírodniny a čepičky na ně nasazují. Probudíme v dětech fantazii a necháme je zblízka si prohlédnout zdánlivě obyčejné věci.
 
Praktická činnost v přírodě pro děti MŠ v letních měsících
 
1. Přineseme si do vázičky např. hluchavku, kopřivu či různé druhy trav.
Výsledný poznatek:
I tzv. plevele jsou ve vázičce krásné.
 
2. Připravíme pro maminku jako dárek do kelímku rostlinu ze zahrádky (po odkvětu ji vrátíme zpět).
Výsledný poznatek:
Květina v květináči je lepší dárek než květina uříznutá. Můžeme ji pěstovat dál. Nikdy v přírodě nevyrýváme rostliny, kterých je málo či jsou vzácné.
 
3. Hledáme různé trávy - čím se liší od lučních květin?
Výsledný poznatek:
I trávy můžeme rozlišit, jejich květy jsou však nenápadné, nebarevné, nepotřebují lákat hmyz. Jejich
pyl roznáší vítr a ten"nevidí".
 
4. Máme-li možnost, sledujeme zvířata, která žerou trávu.
Výsledný poznatek:
Nemají-li zvířata velký hlad, i ona si vybírají travičky podle chuti. Čím lepší výběr, tím chutnější mléko.
 
5. Všimneme si louky před senosečí, mnohaleté, nehnojené zdravé louky jsou pestré.
Výsledný poznatek:
Pestrá louka dává dobré seno a to kráva přemění na zdravé mléko. Krávy se mají v létě pást venku.
 
6. Sbíráme borůvky, maliny, ostružiny, jahody. Ochutnáváme tyto plody, ale vždy se poradíme s paní učitelkou nebo s maminkou, protože v lese se nacházejí i plody prudce jedovaté.
Výsledný poznatek:
Borůvky jsou temně modré a dělají nepříjemné skvrny na šatech. Podobně temný plod má i rulík zlomocný, který je prudce jedovatý.
 
7. Hledáme na houbách "požerky". Které zvíře je udělalo? Pozorujeme sluneční paprsky procházející mezi stromy.
Výsledný poznatek:
Houby jsou potravou mnoha lesních živočichů, někteří živočichové je odnášejí celé a suší je. Houba jedovatá pro člověka nemusí být jedovatá pro živočichy. Do hub nikdy nekopeme, jsou ozdobou lesa.
 
8. Rozdáme si listy různých stromů a keřů a budeme k nim hledat odpovídající dřevinu.
Výsledný poznatek:
V zimě poznáváme stromy podle tvaru koruny a zbylých plodů nebo kůry. Na jaře podle pupenů a v létě podle listů.
 
9. Rozemneme pelyněk černobýl či jinou rostlinu, která voní nebo páchne.
Výsledný poznatek:
Rostliny můžeme poznat bez účasti zraku - jen čichem. Pelyněk je léčivka na žaludeční potíže, chutná hořce - říká se, že je hořký jako pelyněk.
 
10. Rozhrabeme jeden krtinec a najdeme vchod do podzemní chodby, klacíkem zjišťujeme směr.
Výsledný poznatek:
Krtek žije pod zemí a při vyhrabávání chodby vynáší na povrch zeminu, k tomu má krátké lopatkovité končetiny, výborný čich. Má špatný zrak a hustý kožíše s krátkými chloupky. Proč?
 
11. Pozorujeme lístky kontryhelu a hledáme "vzácnou perlu" - kapičku.
Výsledný poznatek:
Kapička vody se leskne a třpytí. Kontryhel je léčivá rostlina s nenápadnými květy a vějířovitě skládanými listy.
 
12. Sledujeme motýly, rozlišujeme velikost a barvu jejich křídel, všímáme si kam sedají, zkusíme vysát kvítek šeříku, kostivalu a zjišťujeme, jak chutná. Zkusíme nakreslit motýla.
Výsledný poznatek:
Motýli sají šťávu z květin. Názvy jsou často odvozeny od barev a kresby křídel: žluťásek, bělásek, modrásek, okáč, perleťovec. Někdy mají v názvu rostlinu, na které se živí: babočka kopřivová, otakárek fenyklový.
 
13. Sledujeme housenky, jak si počínají na rostlinách.
Výsledný poznatek:
Housenky jsou velmi žravé, jsou schopné sežrat celou rostlinu, ptáci je však udržují v "mezích slušnosti". Rozvěšováním budek na podzim a krmítek v zimě udržujeme s sadě ptáky a nemusíme proti
housenkám bojovat chemicky.
 
14. Sledujeme motýla, jak saje šťávu a popíšeme tvar sosáku.
Výsledný poznatek:
Motýl má výrazně rozdělené tělo na hlavu, hruď a zadeček. Nemá krovky a průhledná křídla má pokryta barevnými šupinami - motýly nechytáme, barevné šupiny se při dotyku setřou a omezí motýla v létání.
 
15. Navštívíme mraveniště, objevíme mravenčí chodníček, na který položíme semena různých lesních rostlin nebo překážku v podobě kousku dřeva či mrtvou mouchu a pozorujeme chování mravenců.
Výsledný poznatek:
Mravenci překonávají překážku, dovedou zdolat těžké náklady, živí se drobným hmyzem a tím ochraňují les odnášejí i některé plody a tím napomáhají rozšiřování rostlin.
 
16. Sledujem kosení louky, pomáháme rozhazovat trávu. Proč se suší tráva? Co suší maminka na zimu? Zahrajeme si za kupkami sena na schovávanou.
Výsledný poznatek:
Usušená tráva se dá uchovat jako krmení pro zvířata, jinak by shnila. Doma sušíme nať z celeru, petržele, kopru apod. nebo léčivé rostliny. Zeleninu, kterou člověk jí (i obilí) byla vypěstována z divokých rostlin.
 
17. Prohlédneme si kvítek kopretiny a sedmikrásky. Co mají společného a čím se liší.
Výsledný poznatek:
Prohlédneme si květenství kopretiny. Bílé lístky a žlutý střed jsou vlastně jednotlivé květy, rozdílná je jejich velikost. Kopretina má lístky na stonku, sedmikráska nikoli.
 
18. Na vycházce sbíráme léčivé rostliny - list jahodníku, maliníku, jitrocele, květ lípy, černého bezu, mateřídoušku (stříhat). List mladé kopřivy patří do chutného čaje. Bylinky přeleje paní učitelka horkou vodou a nechá čtvrt hodiny zakryté stát.
Výsledný poznatek:
Léčivé rostliny buď sušíme na zimu nebo je používáme čerstvé na čaj. Nesbíráme je v blízkosti silnic a hnojených polí. Čaj z bylinek je chutný a zdravý.
 
19. Zvedáme kameny a zjišťujeme, zda se pod nimi nacházejí živočichové.
Výsledný poznatek:
Kameny vracíme vždy zpět, abycho neničili živáčkům úkryt.
 
20. Ve velkých parnech děti jistě nadšeně přistoupí na pátrání po živočiších žijících na spodní straně kamenů v potoce.
Výsledný poznatek:
V potoce můžeme najít různé larvy - jepice, pošvatka, komár, chrostík, ale i dospělce- ploštěnka, blešivec, splešťule, znakoplavka.
 
21. Necháme děti ležet ve vysoké trávě, aby pozorovaly, co se v trávě děje. Potom každý namaluje prstem namočeným v barvě na papír, co v trávě viděl.
Výsledný poznatek:
Děti se podívají na svoje okolí z jiného úhlu, na všechno si sáhnou a zkusí výtvarně znázornit.
 
22. Děti si postaví v lese jeden malý trpaličí domeček se zahrádkou - vše z přírodních materiálů.
Výsledný poznatek:
U každého domečku si necháme od dětí popovídat, jak se v něm trpaslíkovi žije.
 
23. Pozorujeme během dne, jak postupuje stín stromu nebo zapíchnuté tyče a značíme po určitém čase na zemi postup stínu.
Výsledný poznatek:
Slunce se pohybuje po obloze, stín, který předměty vrhají se taktéž pohybuje - na základě toho se dají
sestavit sluneční hodiny.
 
24. Čteme na pokračování Sekorovu knihu o Ferdovi Mravencovi a hledáme v přírodě živočichy, o kterých jsme četli (potápník, mravkolev, chrostík, střevlík, čmelák,...)
Výsledný poznatek:
Ferda Mravenec je nejlepší učebnicí zoologie. Všechno, co jsme přečetli, si můžeme v přírodě ověřit.
 
Praktická činnost v přírodě pro děti MŠ v podzimních měsících
 
1. Srovnáváme větvičky jehličnanů, všimneme si uspořádání jehlic jedle, smrku, borovice, modřínu.
Výsledný poznatek:
Jehlice jsou různě uspořádané: jedle má rozčísnuté jehlice na dvě strany, borovice a modřín ve svazečcích, smrk dokola
 
2. Prohlédneme si ptačí hnízdo a zjišťujeme materiál, který byl využit ke stavbě.
Výsledný poznatek:
Ptáci staví každé jaro nové hnízdo, proto staré můžeme použít k pozorování. Každý druh ptáků má jiný druh stavby. Např. drozd má hnízdo vymazané hlínou.
 
3. Na rostliny s mšicemi přeneseme slunéčka sedmitečná a pozorujeme.
Výsledný poznatek:
Přemnožené mšice znamenají hodně potravy pro slunéčka, ty se pak rozmnoží a likvidují mšice.
 
4. Hrajeme si s listy jitrocele. Rozpoznáváme různé druhy jitrocele podle listů a květů. U jitrocele sdrhujeme semínka pro ptáčky do krmítek na zimu.
Výsledný poznatek:
Jitrocel kopinatý má dlouhé úzké listy jako kopí. Jitrocel větší má větší klas, než jitroce prostřední, který je jinak nejvyšší. Všechny druhy jsou léčivé. Jitrocel větší se přikládá na rány.
 
5. Pozorujeme mraky - lehneme si na zem a sledujeme, jak se mění tvar mraků, jak zakrývají mraky slunce, vrhají stín, plují po obloze.
Výsledný poznatek:
Slunce svítí i když jsou mraky, letadlo může proletět mraky do lunečního svitu, na horách se můžeme octnout nad mraky.
 
6. Společnou velkou paletku s lepicí páskou (návod viz zima) má paní učitelka a děti přinášejí kousky barevných přírodnin, které paní učitelka nalepuje. Paní učitelka si ověřuje u dětí znalost barev tak, že je posílá vždy pro přírodninu určité barvy.
Výsledný poznatek:
Na podzim nacházíme hodně barev, při pozorném vyhledávání můžeme najít hodně barev i v pozdním podzimu. Příroda je malíř, který vlastní mnoho barev.
 
7. Sbíráme plody, které mají semena s křidélky a chmýřím. Zkusíme do nich fouknout.
Výsledný poznatek:
Semena s křidélky a chmýřím rozšiřuje vítr, např. lípa, javor, pampeliška, bodlák, smrk, bříza apod.
 
8. Projdeme se ve vlněných ponožkách podzimní přírodou a sledujeme, co se na nich přichytilo. "Babky" (lopuch) můžeme nosit jako odznak nebo z nich vytvořit panenku a pod.
Výsledný poznatek:
Některé plody mají háčky, kterými se přichytávají na srst živočichů, peří ptáků a oděv lidí a ti je pak roznášejí. Člověk podle nich vytvořil suché zipy.
 
9. Poznáváme plody se zavázanýma očima - jen hmatem. Připravíme si krabice s otvory pro ruku (hmatky). Nebo dětem zavážeme oči, posadíme je do kruhu a rozdáme plody i jiné přírodniny k pounávání.
Výsledný poznatek:
Hmat někdy může nahradit zrak, musíme však plod nebo přírodninu umět pojmenovat.
 
10. Poznáváme ovoce a zeleninu se zavázanýma očima - podle chuti.
Výsledný poznatek:
Známe-li chuť jednotlivých plodů ši jiné zeleniny, můžeme rozeznávat plody se zavázanýma očima pomocí chuti.
 
11. Třídíme plody: ořech, kaštan, lípa, habr, hloh, brsle, jeřabina, černý bez, trnka, a další. Podíváme se , co mají uvnitř. Plody přiřazujeme ke stromům, ke kterým patří. Dobře si prohlédneme i jedovaté plody (tis, vraní oko, lýkovec, zimolez).
Výsledný poznatek:
Všechny plody obsahují semena, ze kterých vyrostou nové rostliny. Obal napomáhá šíření semen. Semena s chutným obalem přenášejí ptáci.
 
12. Porovnáváme nažky různých druhů javorů.
Výsledný poznatek:
Javor má několik druhů. Jak mají u Nováků Andulku, Pepíka a Aleška, tak u javorů rozlišujeme javor klen (klenuté nažky), mléč (rozevřené nažky) a babyku (malé nažky).
 
13. Pozorujeme, kterého materiálu nejvíce přenášejí mravenci. Na mraveniště položíme kost a po čase sledujeme, co se s ní stalo. Můžeme naslouchat fonendoskopem zvukům mraveniště.
Výsledný poznatek:
Mravenec lesní je nesmírně užitečný pro člověka a zákonem chráněný. Mraveniště se nesmí přenášet a poškozovat. Čím více mravenišť v lese, tím je les zdravější.
 
14. Rozdělíme dětem obálky s různými přírodninami. V několika obálkách je vždy stejná přírodnina. Děti vytvoří skupiny podle stejných přírodnin v obálkách.
Výsledný poznatek:
Příroda je rozmanitá a když známe značky aut, měli bychom znát i názvy přírodnin, které nás obklopují.
 
15. Vyhledáváme spadlé listy velké jako dlaň, úzké, zubaté, oválné, celokrajné. Z listů můžeme sestavovat různé obrazce nebo krajinu. Shrabané listí necháme v rohu zahrady a zakryjeme hlínou, aby se nerozletělo.
Výsledný poznatek:
Na podzim si listím vyzdobíme třídu. Listí na hromadě se časem rozloží a je z něho úrodný humus.
 
16. Sbíráme jeřabiny a šípky a vyrábíme korále a ozdoby na ptačí vánoční stromeček. Z šípků vaříme chutný čaj.
Výsledný poznatek:
Čaj ze šípků má nejvíce vitamínu C.
 
17.Sledování vývoje motýla. Pokud najdeme housenku nebo kuklu, umístíme ji ve sklenici či akváriu a krmíme rostlinou, na které jsme housenku našli.
Výsledný poznatek:
Motýlů je málo, nemají se chytat do sbírek. Papíroví motýli na výzdobu postačí. Housenka žije na rostlině, kterou se živí. Vylíhlého motýla pouštíme na svobodu. *
 
18. Sledujeme pohyb listu padajícího ze stromu za bezvětrného dne a tužkou tuto čáru děti přenášejí na papír. Ten může být podbarven pastelkami v barvách podzimu.
Výsledný poznatek:
Každý strom má svoji podzimní barvu.
 
19. List papíru položíme na kmen stromu a plochou voskovkou opatrně obtahujeme strukturu kůry. Na takto vzniklý obraz kůry můžeme otisknout list od téhož stromu namočený v barvě (nebo nakreslit). Vznikne zajímavý herbář.
Výsledný poznatek:
Struktuta kůry různých stromů bývá velice odlišná.
 
20. Sledujeme, jak se na podzim barví listí různých stromů.
Výsledný poznatek:
Každý strom má na podzim svoji podzimní barvu (jeřáb je vždy červený, babyka žlutá apod.).
 
21. Učíme se znát názvy plodů, k plodům hledáme odpovídající stromy.
Výsledný poznatek:
Na dubu jsou žaludy, na buku bukvice, na jeřábu jeřabiny, na javoru "nosíky", na bezu bezinky, na trnce trnky, na šípkové růži šípky, na hlohu hlošinky.
 
22. Všímáme si různých plodů a pokoušíme z nich dostat semena. Zjišťujeme, jak se šíří do okolí.
Výsledný poznatek:
Některá semena roznáší vítr(vrbka, podběl, ...), některá se při dotyku vymršťují(netýkavka), jiné plody pukají a semínka vypadávají(prvosenka), další vypadávají z proděravělého plodu (más). (Viz další aktivity).
 
23. Při podzimním rytí sebereme několik žížal a umístíme i s hlínou do lahve. Zasypeme listím. Zakryjeme černým papírem, a za čas papír odstraníme a sledujeme únik žížal ze světla.
Výsledný poznatek:
Žížaly přeměňijí rostlinné zbytky na humus a jejich chodbičky přivádějí ke kořenům rostlin vzduch. Reagují na světlo. Čím více žížal na poli, tím je úrodnější.
 
24. Pěkná semena listnatých stromů uložíme mezi vrstvy písku do starého hrnce, zakryjeme a zakopeme do země. Na jaře vyjmeme.
Výsledný poznatek:
Zdravá semena v hrnci vyklíčí, na jaře je vysazujeme vždy klíčkem dolů. Každý žáček by si měl vypěstovat svůj strom.
 
Příklad pěstování babočky kopřivové:
10 kusů asi 3 cm dlouhých housenek samostatně lezoucích po kopřivě odchytíme do krabičky (odstřihnutím kopřivy i s housenkou) a umístíme do zavařovací lahve s vrstvou savého papíru a zakryjeme, aby housenky neutekly. Denně dáváme čerstvé kopřivy (ne mokré). Lahve vyměňujeme. Housenky se nejčastěji zavěsí na víčko a zakuklí se. Po týdnu začneme kuklu pozorovat. Víčko s visícími kuklami zavěsíme v učebně, aby je děti mohly pozorovat.