Shrábnout banány?

 

Autor: Milan Caha
Jednoduchá simulační hra založená na modelu známého cvičení Anatola Rapoporta “Vězňovo dilema”.
Čas: 20 minut
Pomůcky: Papír a tužka pro každou trojici.

Žáci se rozdělí na trojice - dva z nich jsou hráči a třetí rozhodčí a zapisovatel skóre. Na základě modelu “Vězňovo dilema” lze odvodit nespočetné množství simulací. V originální verzi je model založen na příběhu dvou zadržených, kteří si musí vybrat mezi zapíráním nebo označením druhého zadrženého za pachatele. V případě, že oba zapírají, oba získají, v případě, že se navzájem označí za pachatele, oba ztrácí, v případě, že zapírá pouze jeden, druhý zadržený získává mnohem více. Nesbittova verze, která chce ukázat principy spolupráce a konfliktu, používá následující

scénář:
Jste trosečníci, kteří přežili ztroskotání lodi na malém, neobydleném ostrůvku. Na ostrůvek jste se dostali vyčerpáni dlouhým bojem s morem. Zjistili jste, že jste každý jiné národnosti a navzájem nerozumíte svým jazykům, a proto nemůžete komunikovat verbálně. Záchrana je nejistá, v žádném případě se však nedá očekávat dříve než za deset dnů. Na ostrově jsou z jedlých věci pouze banány. Odhadujete, že můžete denně sníst pouze čtyři banány, a může se stát, že toto množství nebude stačit pro přežití vás obou.

Máte dvě možnosti - podělit se o banány spravedlivě nebo se pokusit banány “urvat” pro sebe.

Pokud se o banány poperete, banány přitom zničíte. Pokud se jeden z vás rozhodne o banány podělit a druhý se pokusí je urvat, agresivnější trosečník získává všechny čtyři banány.

Hráči sedí proti sobě u stolu a mají schované ruce pod stolem. Na pokyn rozhodčího současně ukáží svá rozhodnutí - například ruku s otevřenou dlaní (nabídka dělení se) nebo zaťatou pěst (agrese).

Rozhodčí vede deset kol představujících deset dnů na ostrově a zaznamenává skóre.

Závěrečný rozbor a diskuse:

Je stejně jako u všech her tohoto typu klíčovým momentem pro efektivní učení se. Provádí se v celé skupině, aby bylo možno srovnat poznatky a pocity většího množství trojic. Lze použít například následující otázky:

Jakých výsledků dosáhli jednotliví trosečníci.
Co se ve hře událo?
Vedla agrese jednoho z trosečníků k nedůvěře a eskalaci agresivity?
Měli ti, kteří spolupracovali, obecně větší šanci na přežití?
Snažili se jednotliví hráči používat nějakou strategii - například spolupracovat na začátku a tak přesvědčit druhou osobu, že spolupráce bude pokračovat apod. Fungovala zvolena strategie?
Do jaké míry je cvičení realistické?
Mohli hráči mezi sebou komunikovat? Jak?
Chovali by se lidé v reálné situaci tak, jak se chovali hráči při hře?
Byli by pravděpodobně více nebo méně agresivní? Spolupracovali by?
Je reálná situace, že je dostupný pouze jeden zdroj potravy?
Týká se tato hra také problematiky hodnotového žebříčku?
Pokud se žáci, kteří v zásadě věří na sdílení, pokusili ve hře o agresi, proč tak udělali?
Jak by se dala hra změnit, aby byla více realistická?
Co například změnit tabulku důsledku jednotlivých rozhodnuti?
Například je možné zvýšit dopady vzájemné agrese pokaždé, když k ní dojde - do výsledku by se pak promítlo nejen zničení banánů ten den, ale i důsledky stupňování násilí a agresivity.
Lze použít například systém 0 při prvním konfliktu, -2 při druhém, -4 při třetím atd. Lze rovněž stanovit, že například dosáhnou-li hodnoty -8, další konflikt oba nepřežijí.
Jak by takové změny bodovací tabulky ovlivnily rozhodování hráčů?

(Učitel může upozornit na pojem náklady/zisky při rozhodování - pokud by nám bylo zcela jasné, co nás bude stát a co nám přinese to které rozhodnutí, nechovali bychom se často jinak než se chováme?)

Co kdyby se scénář změnil tak, že by trosečníci pocházeli ze znepřátelených skupin - muslimové a Srbové v Bosně, protestanti a katolíci v Severním Irsku, Romové a skíni? Co naopak, kdyby si byli blízcí - manželé, přátelé. Zde lze otevřít celou škálu otázek týkajících se rozdílného vnímání, pokud jsme vůči druhému přátelsky nebo nepřátelsky naladěni.

Co kdyby trosečníci byli australští domorodci nebo členové izraelského kibucu? A co představitelé jiných kultur? Je u nich pravděpodobná jiná míra tendence ke spolupráci? Jiná varianta může ukazovat jednání mezi státy, více trosečníky apod.