Souhrnná koncepce resortu pro osvětu, vzdělávání, výchovu a informování veřejnosti v záležitostech životního prostředí
Zpracovali:
Odbor strategií ve spolupráci s pracovní skupinou složenou se zástupců dalších odborů Ministerstva životního prostředí, České inspekce životního prostředí, Českého ekologického ústavu, nevládních neziskových organizací a Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, vedenou náměstkem ministra – ředitelem sekce politiky životního prostředí
OBSAH:
Úvod *
Návrh Souhrnné koncepce resortu *
pro osvětu, vzdělávání, výchovu a informování veřejnosti *
v záležitostech životního prostředí *
VÝCHODISKA *
Vymezení základních pojmů *
Osvěta *
Profesní vzdělávání *
Výchova a vzdělávání *
Informace o ŽP *
Nástroje *
Přílohy *
Inventura dosavadních aktivit směřujících k vytvoření resortní koncepce *
Stručné závěry nezávislých analýz Usnesení vlády 232/92 *
Právní zakotvení výchovy, vzdělávání, osvěty a zveřejňování informací v oblasti životního prostředí *
Seznam právních předpisů *
Výtah z textů důležitých právních předpisů ČR na téma ekologická výchova, vzdělávání a osvěta *
EOVV v Agendě 21 *
Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí ze dne 13. května 1998 *
Komentář *
USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 1 ze dne 6. ledna 1999 *
Příloha k usnesení vlády č. 1 ze dne 6. ledna 1999 *
Úkoly k zajištění realizace státní politiky ve vztahu k mladé generaci *
Útvary, spadající do kompetence ministra bez portfeje *
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy *
Ministerstvo zdravotnictví *
Ministerstvo obrany *
Ministerstvo pro místní rozvoj *
Ministerstvo životního prostředí *
Ministerstvo kultury *
Ministerstvo práce a sociálních věcí *
Ministerstvo spravedlnosti *
Ministerstvo vnitra *
Ministerstvo zemědělství *
DOPROVODNÝ PROGRAM EOVV *
O: OS MŽP ve spolupráci s ÚO MŽP, MŠMT a CSÚ MV *
O: OL MŽP ve spolupráci s OS a ostatními odbory MŽP *
Seznam použitých zkratek : *
I. Úvod
Na mezinárodní úrovni stoupá význam přístupu veřejnosti k informacím a vzdělávání i výchovy v záležitostech životního prostředí, jak dokládají např. závěry Panevropského setkání expertů v nizozemském Soesterbergu v roce 1999, věnovaném udržitelnému rozvoji a environmentálnímu vzdělávání a osvětě nebo výzvy pro země EU a střední Evropy na konferenci “Environmental Education and Training in Europe”, pořádané Evropskou komisí v Bruselu v květnu 1999. Vytvoření relevantního strategického dokumentu pro resort životního prostředí si vyžadují také výsledky prvních negociačních kroků ČR a výhrady EU vyjádřené v Agendě 2000, kde je jmenovitě zmiňována nízká úroveň environmentálního povědomí obyvatel, jejich nedostatečná informovanost a slabá participace na rozhodovacích procesech jako jeden z vážných deficitů na cestě ČR do EU. S tím souvisejí i závazky vyplývající z podpisu České republiky na mezinárodní Úmluvě o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (Aarhuská úmluva), přijaté na čtvrté konferenci ministrů životního prostředí Životní prostředí pro Evropu v červnu r. 1998.
Souhrnná koncepce resortu pro osvětu, vzdělávání, výchovu a informování veřejnosti v záležitostech životního prostředí souvisí se zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, který nabyl platnosti 1. července 1998, je kompatibilní se směrnicí č. 313/90/EEC a odpovídá současným požadavkům EU. Zajištění přístupu veřejnosti k srozumitelně interpretovaným informacím o stavu životního prostředí je významným prvkem v tomto procesu. V § 13 - Osvěta, vzdělávání a výchova veřejnosti v oblasti životního prostředí - zákon formuluje odpovědnost MŽP ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) za oblast environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy (EOVV).
Závěrem roku 2000 končí platnost usnesení vlády ČR č. 232/92 ke strategii státní podpory ekologické výchovy na 90. léta. Návrh souhrnné koncepce vychází ze závěrů analýz tohoto usnesení (objektivně nedostatečná účinnost), z našich i zahraničních poznatků a zkušeností, především ze zemí Evropské unie (EU).
Sekce politiky životního prostředí (odbor strategií) předložila počátkem roku 1999 vedení MŽP inventuru dosavadních aktivit směřujících k vytvoření resortní koncepce a následně Státního programu EOVV ČR. Součástí inventury byly analýzy dosavadního stavu a související legislativy (Přílohy 1) a přehled o způsobech řešení problematiky EOVV v zemích EU a některých vybraných zemích (Příloha 2), vypracované smluvně nevládními neziskovými organizacemi (NNO) na základě otázek formulovaných MŽP. Materiál byl, včetně Doprovodného programu EOVV (Příloha 1f), poskytnut jako podklad k veřejné diskusi.
Na základě inventury ministr uložil zpracovat materiál o definici, cílech a nástrojích EOVV, zřídit k přípravě tohoto materiálu pracovní skupinu, složenou ze zástupců MŽP, ČEÚ, MŠMT a nevládních neziskových organizací. Pracovní skupina byla ustavena pod vedením Ing. Lubomíra Petružely, CSc., náměstka ministra - ředitele sekce politiky životního prostředí a svou činnost zahájila 30. března 1999, kdy se vyjadřovala k osnově souhrnné koncepce. Po začlenění připomínek byl zpracován základní dokument, který byl opět připomínkován členy pracovní skupiny a je tedy konsensuálním materiálem přijatým všemi složkami zastoupenými v pracovní skupině.
Pro resort životního prostředí má koncepce nezanedbatelný význam, neboť umožní efektivněji plnit koordinační funkce MŽP. To však může pouze za předpokladu posílení agendy EOVV na MŽP, záměrně výrazně utlumené od r. 1993, s důsledkem negativních dopadů na úlohu státní správy. Navržená koncepce bude též oporou Státní politiky životního prostředí, aktualizované v roce 1999.
II. Návrh Souhrnné koncepce resortu pro osvětu, vzdělávání, výchovu a informování veřejnosti v záležitostech životního prostředí
Návrh Souhrnné koncepce resortu pro osvětu, vzdělávání, výchovu a informování veřejnosti v záležitostech životního prostředí předkládá úkoly a opatření nezbytné k vytvoření systému zahrnujícímu státní, resortní, veřejnoprávní, podnikové, soukromé i občanské instituce a organizace, využívání jejich zkušeností, vzájemných vztahů na základě demokratických principů s orientací k regionálním odlišnostem, možnostem a potřebám. Využívá zahraničních zkušeností (především zemí EU) a přizpůsobuje je našim podmínkám.
Koncepce vychází z platných právních norem, vládních usnesení, novelizované státní politiky životního prostředí a mezinárodních dohod podepsaných Českou republikou:
Definice
Environmentální osvěta, výchova a vzdělávání (EOVV) jako multidisciplinární obor poskytuje informace, vědomosti, znalosti i dovednosti a utváří vztah a chování občanů vůči životnímu prostředí.
Informování veřejnosti znamená poskytovat veřejnosti poznatky, které mohou pozitivně ovlivnit její chování.
Informace o stavu životního prostředí: definice dle § 2 písm. a) zákona č. 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí.
Komentář k tomuto zákonu konstatuje, že je tento termín definován široce a vychází jednak z dosud uzákoněné definice (§ 14 zák. č. 17/1992 Sb., o životním prostředí), kterou tento zákon nahrazuje, jednak z pojmu obsaženého ve směrnici ES.
CÍLE
Vybudovat komplexní systém environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy a vytvořit podmínky pro zajištění přístupu veřejnosti k srozumitelně interpretovaným informacím o stavu životního prostředí v resortu životního prostředí.
Cíle musí postihovat dva základní směry působení:
a) v rámci vlastního resortu
- prohlubovat znalosti a zkušenosti k zabezpečení výkonu veřejné správy na úseku EOVV a informování veřejnosti o stavu životního prostředí
- zabezpečovat EOVV na základě kompetencí garanta za úsek EOVV z pozice státní správy v gesci MŽP a organizací řízených MŽP
b) mimo vlastní resort
- koordinovat EOVV ve veřejné správě na základě kompetencí garanta za úsek EOVV v ČR
- spolupracovat s ostatními subjekty v oblasti EOVV a přístupu veřejnosti k informacím o stavu životního prostředí
Cílů dosahovat pomocí realizace Státní politiky životního prostředí zejména v těchto bodech:
K tomuto účelu využít v co nejvyšší míře personálního a technického zázemí resortu, výzkumných a vědeckých pracovníků, zkušeností nevládních neziskových organizací i nezávislých odborníků, a výsledků projektů zaměřených na vzdělávání státní správy, tuzemských i mezinárodních.
Šířit připravené cíleně směrované objektivní environmentální informace mezi širokou veřejností prostřednictvím uceleného systému pozitivního ovlivňování veřejného povědomí vedoucího k ochraně přírodního prostředí a udržitelnému rozvoji. Metody a techniky osvěty jsou voleny podle cílových skupin.
K cílům osvěty využívat kapacity státních i nestátních organizací (tisku, rozhlasu a televize na celostátní, regionální i místní úrovni, veřejné správy, AV ČR, vysokých škol, výzkumných a odborných pracovišť, nevládních neziskových organizací i podnikatelských subjektů), pro přípravu zejména:
Zvyšovat odbornou úroveň zaměstnanců resortu, pracovníků státních a veřejných služeb, zákonodárců a podnikatelské sféry, zavést systém environmentálních školení, doškolování a prohlubování znalostí. Pro tento systém zajistit dostatek kvalifikovaných lektorů a technické zázemí. Systém vzdělávání bude směřovat zejména k následujícím cílovým skupinám:
zejména v oblastech:
- úsporné technologie s důrazem na snížení materiálové a energetické náročnosti (např. využívání obnovitelných zdrojů energie, environmentálně orientované systémy řízení a využívání životnímu prostředí příznivých, ”čistších” technologií, zaměření na ekologicky šetrné výrobky, atd.)
vytváření podmínek pro soustavné environmentální vzdělávání pracovníků ekocenter a organizátorů akcí i pracovníků s dětmi a mládeží v oblasti životního prostředí, dále ekologických poraden (nekomerčního charakteru) a NNO zabývajících se vydáváním osvětových publikací nebo pořádáním seminářů.
- vytvořit systém podpory EOVV dětí a mládeže
- využívat zkušeností nevládních neziskových organizací aj. spolupracujících subjektů
Vedle tradičních informačních technologií budou ve větší míře využívány moderní informační technologie (e- mail, Internet, CD - ROM).
Poskytovat zejména následující servis:
Využívat nástroje Státní politiky životního prostředí, závazků platných mezinárodních dohod a legislativy České republiky zaměřené na podporu environmentální osvěty, výchovy a vzdělání v rámci přípravy České republiky na vstup do Evropské unie.
Kromě těchto nástrojů dále uvádíme:
1. Státní program EOVV ČR
(Termín i odpovědnost korespondují s usnesením vlády č. 415 ze dne 17.6.1998 ke Státnímu programu ochrany přírody a krajiny ČR (bod č. 5.4.2. programu.)
2. Stálá pracovní skupina pro osvětu, vzdělávání, výchovu a informování veřejnosti v záležitostech životního prostředí
3. Financování
Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí položil základy k informování veřejnosti a k vytvoření koncepce environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty. Prokazatelně se projevuje rozpor mezi potřebami a možnostmi financování povinností vyplývajících ze zákona.
Příklad: problematika Středisek ekologické výchovy (SEV) /Center ekologické výchovy (CEV):
Vlastní prostředky SEV i CEV prakticky nemají. Dosud není vybudován systém, v němž by spojily finanční prostředky instituce, které mají (měly by mít) na jejich existenci zájem; současná forma dotací (přerozdělování) neumožňuje hradit investiční náklady (např. údržbu a výstavbu těchto zařízení).
Současné poměry v resortu ve financování v oblastech informování veřejnosti a EOVV
Programy jsou realizovány:
A. ze státních prostředků
- z běžných provozních nákladů státní správy
- dotační podpora programů občanských sdružení MŽP, MŠMT (vzácněji i dalšími resorty, z nichž významnější místo zaujímá MZe a MK), určitý podíl regionální státní správou a ojediněle i ze Státního fondu životního prostředí
- v rámci školicích a doškolovacích programů veřejné správy
B. z nadačních prostředků (našich i zahraničních)
C. z prostředků mezinárodních programů (např. Phare, Tempus, Leonardo atd.)
D. z jiných zdrojů (účastnické poplatky, sponzorské dary, dědictví atp.)
Cílový stav:
Cílovým stavem je dlouhodobé finanční zabezpečení fungujících systémů EOVV a informování veřejnosti o životním prostředí. Pro řešení konkrétních opatření ke hledání zdrojů financování EOVV je nutná úzká spolupráce orgánů státní správy a všech dotčených subjektů.
Finanční podpora programů bude rozšiřována o následující konkrétní opatření:
Aby se zabránilo duplicitnímu financování aktivit EOVV hrazených ze státního rozpočtu, doporučujeme
3. využívání finančních prostředků z jiných zdrojů
4. Personální zabezpečení
Vytvořit personální předpoklady k zabezpečení resortní koncepce.
V souladu se zprávou Národní program přípravy České republiky na přijetí do Evropské unie - částí administrativní zajištění implementace směrnice č. 90/313/EEC, jíž odpovídá český zákon č. 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí, by do roku 2002 měla být související agenda MŽP a v resortních organizacích personálně posílena tak, aby byl cílový stav:
MŽP 12 osob
ÚO MŽP 20 osob
OIZ* 28 osob
ČIŽP 29 osob (předpoklad 5 - 10 % pracovní kapacity inspektora)
V systému státní správy, který MŽP metodicky řídí, bude podporovat zařazení po jednom zodpovědném pracovníkovi na úrovni VÚSC a RŽP OkÚ.
Při své činnosti bude státní správa podporovat a využívat kapacity sítí NNO, CEV/SEV a neziskových ekologických poraden.
________________________________________________________________________
* Odborná informační základna
III. Přílohy
1 a) Stručné závěry nezávislých analýz usnesení vlády č. 232/92
1 b) Právní zakotvení výchovy, vzdělávání, osvěty a zveřejňování informací v oblasti životního prostředí Vybrané části zákonů
1 c) EOVV v Agendě 21
1 d) EOVV v zákonu č. 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí
1 e) Usnesení vlády č. 1/1999
1 f) Doprovodný program EOVV
1 g) Seznam použitých zkratek
2. Přehled zajištění environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy v zemích Evropské unie a v některých dalších zemích světa (MŽP, Praha, květen 1999)
Inventura dosavadních aktivit směřujících k vytvoření resortní koncepce
Příloha č. 1 a)
Stručné závěry nezávislých analýz Usnesení vlády 232/92
(vyplývajících ze studií oddělení environmentální osvěty ČEÚ a KZT s.r.o. )
Přestože UV č. 232/92 vyjádřilo velmi podstatné úkoly oblasti EOVV, které trvají, je poplatné době svého vzniku v roce 1992 a nezajišťuje potřeby oblasti environmentální (ekologické) výchovy dětí a mládeže, celoživotního vzdělávání v oblasti životního prostředí pro jednotlivé cílové skupiny a osvěty široké veřejnosti vedoucí k udržitelnému rozvoji v celé jejich šíři.
Způsob formulace úkolů a s tím spojený způsob jejich plnění, tak jak jsou uvedeny v UV č. 232, také neodpovídají současným potřebám zajištění EOVV a vedly k nepochopení oblasti a alibismu ze strany zodpovědných orgánů.
Mnoho nejasností a nedorozumění bylo spojeno už se samotným termínem “ekologická výchova”, který je v UV č. 232 používán. Přestože je tento termín dále v textu vysvětlen jako široké pojetí ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty, u hlavních úkolů se objevuje pouze ona zkrácená verze, která vedla k mnoha nedorozuměním (mnohdy i jako záminka pro nedostatečné plnění úkolů).
Úkoly byly formulovány obecně a nemají návaznost na rozpracování a realizaci včetně zajištění finančního krytí. Forma vládního usnesení není podle interpretace některých zaměstnanců státní správy, především z RŽP OkÚ, dostatečně závazný právní dokument.
Od roku 1992, kdy bylo UV č. 232 přijato, došlo k posunu chápání úlohy environmentální (ekologické) výchovy z původního zaměření na děti a mládež také k ostatním oblastem této problematiky. Těmi je, kromě zmíněné ekologické výchovy, v širokém slova smyslu celoživotní vzdělávání a doplňování znalostí v problematice životního prostředí a ekologická osvěta (pro jednotlivé cílové skupiny: státní správa, samospráva, zainteresovaná veřejnost, výrobci a podnikatelé, nevládní neziskové organizace, účelová zařízení, nezainteresovaná veřejnost). Každá ze zmíněných oblastí má svá specifika, metody práce a různé prostředky, určené především cílovými skupinami. K tomu musí přihlížet další opatření, která budou navrhována a realizována. Mimo jiné se jedná také o přibližné vyrovnání úrovně zajištění této oblasti s vyspělými státy světa, kde má EOVV již přibližně 30 ti letou tradici.
Podle dosavadního vývoje oblasti EOVV v ČR lze konstatovat, že není nedostatek nadšených pracovníků, ani nových nápadů na formy a metody práce, tvorbu pomůcek apod., ale jako hlavní nedostatek se jeví celkový nekoncepční přístup ústředních orgánů k této oblasti - nedostatečné uznání důležitosti této oblasti, ocenění práce těch, kteří se jí věnují, a to většinou na úkor své životní úrovně, nedostatek koordinační činnosti na jednotlivých úrovních řízení a s tím spojené nedostatečné financování oblasti. Proto se jeví jako velmi naléhavé přijmout Koncepci EOVV v resortu životního prostředí, která by měla být jednak základem pro dlouhodobou, koncepčně postavenou činnost resortu a jednak základem pro vytvoření Státní koncepce EOVV, platformy jednotného přístupu státu k oblasti EOVV, nezbytnou a jednou z nejefektivnějších prevencí poškozování životního prostředí a s ním spojeného poškozování lidského zdraví a prostředkem k zabezpečení dostatečné kvality života.
Je proto zřejmé, že vládní usnesení č. 232/1992 není dostatečnou základnou pro realizaci tak důležité a široké oblasti, jakou je EOVV a mělo by být nahrazeno jinou právní formou. Způsob, jak najít opravdu nejpřijatelnější formu právního zakotvení EOVV (kromě již stávajících, obecně formulovaných paragrafů v jednotlivých zákonech a v připravovaném zákoně o právu na informace o životním prostředí), je ve vytvoření účelové pracovní skupiny, složené z odborníků pro EOVV, státní správu, legislativu atd. Jedině různorodost v pracovní skupině může zaručit, že návrh, který vypracuje, bude odpovídat současným podmínkám legislativním, ekonomických, administrativním, ale také potřebám rozvoje oblasti EOVV. Úkol zajistit vhodné právní zakotvení obsahuje i navrhovaná Koncepce EOVV v resortu.
Příloha č. 1b
Právní zakotvení výchovy, vzdělávání, osvěty a zveřejňování informací v oblasti životního prostředí
Výtah ze zákonů platných v České republice k 30.4.1999, zkráceno z podkladů oddělení environmentální osvěty Českého ekologického ústavu.
Přehled obsahuje ty části aktuálního znění platných zákonů, které se vztahují k problematice výchovy, vzdělávání, osvěty a zveřejňování informací v oblasti životního prostředí (aktuální přehled je zveřejňován na internetové stránce Českého ekologického ústavu http://www.ceu.cz
Ústava České republiky - ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb.
Listina základních práv a svobod - vyhlášena usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. (součást ústavního pořádku ČR)
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., 146/1971 Sb., 131/1982 Sb., 94/1988 Sb., 188/1988 Sb., 87/1990 Sb., 105/1990 Sb., 116/1990 Sb., 87/1991 Sb., 509/1991 Sb., 264/1992 Sb., 267/1994 Sb., 104/1995 Sb. a 118/1995 Sb. (úplné znění pod č. 47/1992 Sb.)
Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád)
Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákonů č. 137/1982 Sb., 103/1990 Sb., 425/1990 Sb., 262/1992 Sb. a 43/1994 Sb.
Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákonů č. 188/1988 Sb., 171/1990 Sb., 522/1990 Sb., 134/1993 Sb., 190/1993 Sb., 331/1993 Sb., 49/1994 Sb., 256/1994 Sb. a 138/1995 Sb.
Zákon ČNR č. 64/1986 Sb., o České obchodní inspekci, ve znění zákona č. 240/1992 Sb. (úplné znění pod č. 425/1992 Sb.)
Zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákonů č. 439/1991 Sb., 485/1991 Sb., 553/1991 Sb., 302/1992 Sb., 68/1993 Sb., 152/1994 Sb. a 279/1995 Sb. (úplné znění pod č. 410/1992 Sb.)
Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění zákonů č. 218/1992 Sb. a 158/1994 Sb. (úplné znění pod č. 211/1994 Sb.)
Zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění zákona ČNR č. 334/1992 Sb.
Zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění zákonů č. 211/1993 Sb. a 158/1994 Sb. (úplné znění pod č. 212/1994 Sb.)
Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákonů č. 597/1992 Sb., 36/1993 Sb., 253/1994 Sb., 40/1995 Sb., 237/1995 Sb. a 301/1995 Sb.
Zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákonů č. 36/1993 Sb., 253/1994 Sb. a 301/1995 Sb.
Zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění zákonů č. 36/1993 Sb., 253/1994 Sb. a 301/1995 Sb.
Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění zákonů č. 600/1992 Sb., 264/1992 Sb., 591/1992 Sb., 286/1993 Sb., 156/1994 Sb. a 84/1995 Sb.
Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí
Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření předsednictva ČNR č. 347/1992 Sb. a zákona č. 289/1995 Sb.
Zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
Zákon ČNR č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění zákonů č. 315/1993 Sb., 242/1994 Sb. a 248/1995 Sb.
Zákon ČNR č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákonů č. 18/1993 Sb., 322/1993 Sb., 42/1994 Sb., 72/1994 Sb., 85/1994 Sb., 113/1994 Sb. a 248/1995 Sb.
Zákon ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákonů č. 96/1993 Sb., 157/1993 Sb., 196/1993 Sb., 323/1993 Sb., 42/1994 Sb., 85/1994 Sb., 115/1994 Sb., 259/1994 Sb., 32/1995 Sb., 87/1995 Sb., 118/1995 Sb., 149/1995 Sb. a 248/1995 Sb. (úplné znění pod č. 28/1996 Sb.)
Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění zákonů č. 217/1993 Sb., 40/1995 Sb. a 104/1995 Sb. (úplné znění pod č. 34/1996 Sb.)
Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozónové vrstvy Země
Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě
Zákon č. 125/1997 Sb., o odpadech.
Zákon č. 123/1998 Sb., ze dne 17.května 1996, o právu na informace o životním prostředí
UV ČR č. 415/1998 ze dne 17. června Státní program ochrany přírody a krajiny ČR
UV ČR č. 810/1998 ze dne 9.12. 1998, Akční plán zdraví a životního prostředí ČR
UV ČR č. 1/1999 ke koncepci Státní politiky ve vztahu k mladé generaci v ČR do roku 2002
UV ČR č. 323/1999 ze dne 14. dubna 1999, k návrhu Státní politiky životního prostředí
UV ČR č. 334/1999 ze dne 14. dubna 1999, k návrhu schválení účelů, na které lze poskytovat sponzorské dary státními podniky a obchodními společnostmi s většinovou majetkovou účastí státu na příslušný rok
Metodický pokyn č. 1138/OER/94 Ministerstva životního prostředí k hodnocení rizik
Opatření č. 111/27 947/1996 MF ČR, o rozpočtové skladbě.
Výtah z textů důležitých právních předpisů ČR na téma ekologická výchova, vzdělávání a osvěta
Ústava České republiky - ústavní zákon ČNR č. 1/1993 Sb.
Čl.3
Součástí ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a svobod.
Čl.7
Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
Čl.10
Ratifikované a vyhlášené mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách, jimiž je Česká republika vázána, jsou bezprostředně závazné a mají přednost před zákonem.
Čl.36
Schůze komor [Parlamentu ČR] jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek stanovených zákonem.
Listina základních práv a svobod - vyhlášena usnesením předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb. (součást ústavního pořádku ČR)
Čl.11
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
Čl.17
(1) Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem, obrazem nebo jiným způsobem, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace bez ohledu na hranice státu.
(3) Cenzura je nepřípustná.
(4) Svobodu projevu a právo vyhledávat a šířit informace lze omezit zákonem, jde-li o opatření v demokratické společnosti nezbytná pro ochranu práv a svobod druhých, bezpečnost státu, veřejnou bezpečnost, ochranu veřejného zdraví a mravnosti.
(5) Státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.
Čl.18
(1) Petiční právo je zaručeno; ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu má každý právo sám nebo s jinými se obracet na státní orgány a orgány územní samosprávy s žádostmi, návrhy a stížnostmi.
Čl.19
(1) Právo pokojně se shromažďovat je zaručeno.
Čl.20
(1) Právo svobodně se sdružovat je zaručeno. Každý má právo spolu s jinými se sdružovat ve spolcích, společnostech a jiných sdruženích.
Čl.35
(2) Každý má právo na včasné a úplné informace o stavu životního prostředí a přírodních zdrojů.
Čl.41
(1) Práv uvedených v čl. 26, čl. 27 odst. 4, čl. 28 až 31, čl. 32 odst. 1 a 3, čl. 33 a 35 Listiny je možno se domáhat pouze v mezích zákonů, které tato ustanovení provádějí.
Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., 146/1971 Sb., 131/1982 Sb., 94/1988 Sb., 188/1988 Sb., 87/1990 Sb., 105/1990 Sb., 116/1990 Sb., 87/1991 Sb., 509/1991 Sb., 264/1992 Sb., 267/1994 Sb., 104/1995 Sb. a 118/1995 Sb. (úplné znění pod č. 47/1992 Sb.)
Nadace
§ 20b
(1) Fyzická nebo právnická osoba mohou jednotlivě nebo společně zřizovat nadace (fondy) k obecně prospěšným cílům, zejména za účelem rozvoje duchovních hodnot, ochrany lidských práv nebo jiných humanitních cílů, k ochraně a tvorbě životního prostředí, zachování přírodních hodnot i ochraně kulturních památek.
§ 415
Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.
Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění zákonů č. 188/1988 Sb., 171/1990 Sb., 522/1990 Sb., 134/1993 Sb., 190/1993 Sb., 331/1993 Sb., 49/1994 Sb., 256/1994 Sb. a 138/1995 Sb.
Základní škola
§ 5
(1) Základní škola poskytuje základní vzdělání; zabezpečuje rozumovou výchovu ve smyslu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie a poskytuje mravní, estetickou, pracovní, zdravotní tělesnou výchovu a ekologickou výchovu žáků; umožňuje též náboženskou výchovu.
Střední školy
§ 7
(2) Střední školy uplatňují jednotu výchovy a vzdělávání, spojení školy se životem a usilují o všestranný harmonický rozvoj osobnosti mladého člověka; vychovávají jej ve smyslu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví, humanity a demokracie, formují jeho intelektuální a mravní rozvoj, připravují jej na tvořivou práci a odbornou činnost v povolání a poskytují výchovu estetickou, zdravotní, tělesnou a výchovu ekologickou; umožňují též náboženskou výchovu.
Zákon ČNR č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění zákonů č. 439/1991 Sb., 485/1991 Sb., 553/1991 Sb., 302/1992 Sb., 68/1993 Sb., 152/1994 Sb. a 279/1995 Sb. (úplné znění pod č. 410/1992 Sb.)
§ 14
(1) Do samostatné působnosti obce patří zejména: mj.
n) úkoly v oblasti školství, sociální péče, zdravotnictví a kultury, s výjimkou výkonu státní správy,
p) správa, údržba a provozování zařízení sloužících k uspokojování potřeb občanů, jsou-li vlastnictvím obce,
r) čistota obce, odvoz domovních odpadů a jejich nezávadná likvidace, zásobování vodou, odvádění a čištění odpadních vod,
(2) Obec v samostatné působnosti dále zajišťuje ve svém územním obvodu hospodářský, sociální a kulturní rozvoj, ochranu a tvorbu zdravého životního prostředí, s výjimkou těch činností, které jsou zvláštními zákony svěřeny jiným orgánům jako výkon státní správy.
§ 40
Zasedání obecního zastupitelstva jsou veřejná. Starosta informuje občany o místě, době a navrženém pořadu připravovaného zasedání obecního zastupitelstva způsobem v místě obvyklým.
§ 42
O průběhu zasedání obecního zastupitelstva se pořizuje zápis, který podepisuje starosta a určení ověřovatelé. Zápis, který je nutno pořídit do 7 dnů po skončení zasedání, musí být uložen na obecním úřadě k nahlédnutí. O námitkách člena obecního zastupitelstva proti zápisu rozhodne nejbližší zasedání obecního zastupitelstva.
Zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění zákonů č. 218/1992 Sb. a 158/1994 Sb. (úplné znění pod č. 211/1994 Sb.)
§ 7
Povinnosti provozovatelů velkých a středních zdrojů znečišťování
(1) Provozovatelé velkých a středních zdrojů znečišťování jsou povinni
h) při vážném a bezprostředním ohrožení nebo zhoršení kvality ovzduší bezodkladně zastavit nebo omezit provoz zdroje znečišťování, jeho části nebo jinou činnost, která je příčinou ohrožení nebo zhoršení kvality ovzduší, a plnit pokyny orgánů ochrany ovzduší ke zjednání nápravy (§ 12 odst. 1); současně vhodným způsobem informovat veřejnost,
k) informovat veřejnost o znečištění ovzduší ze zdroje znečišťování a o opatřeních prováděných k omezení tohoto znečištění.
§ 13
Orgány ochrany ovzduší jsou povinny zpřístupňovat včasné a úplné informace o kvalitě ovzduší a podílu jednotlivých zdrojů na jeho znečišťování. Vždy jsou povinny informovat veřejnost v případě smogové situace (§ 16).
§ 16
Smogová situace
(1) Smogová situace je mimořádně znečištěné ovzduší, kdy úroveň znečištění překročí zvláštní imisní limit (§ 14 odst. 4).
(2) Je-li předpovězen orgánem ochrany ovzduší vznik smogové situace, vyhlásí tento orgán varovné opatření.
(3) Vznikne-li smogová situace, vyhlásí neprodleně orgán ochrany ovzduší regulační opatření k omezování emisí ze zdrojů znečišťování, které se na znečišťování ovzduší rozhodujícím způsobem podílejí.
(4) Provozovatelé zdrojů znečišťování jsou povinni dodržovat varovná a regulační opatření po celou dobu jejich vyhlášení.
(5) Zákon České národní rady upraví způsob informování veřejnosti v případě smogové situace (odst.1).
Zákon ČNR č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění zákona ČNR č. 334/1992 Sb.
§ 3
(1) Prostředky Fondu lze použít na
f) podporu výchovných akcí a rozšiřování informací o životním prostředí,
Zákon ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění zákonů č. 211/1993 Sb. a 158/1994 Sb. (úplné znění pod č. 212/1994 Sb.)
§ 2
Ministerstvo životního prostředí České republiky (dále jen "ministerstvo")
c) vyhlašuje prostřednictvím pověřené právnické nebo fyzické osoby meteorologickou předpověď vzniku smogové situace, vznik a ukončení smogové situace a pro vybrané zdroje znečišťování i regulační opatření,
g) zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13*) zákona o ovzduší,
§ 3
(3) Inspekce při výkonu své činnosti
c) zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13*) zákona o ovzduší.
§ 4
(1) Okresní úřad
d) vyhlašuje v dohodě s dotčenými orgány obcí za smogové situace varovná a regulační opatření k omezení emisí ze zdrojů znečišťování, kromě vybraných zdrojů znečišťování, a kontroluje jejich dodržování; zjistí-li porušení povinností, informuje o tom orgány obce, a pokud jde o velké zdroje znečišťování, též inspekci,
f) zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13*) zákona o ovzduší,
§ 5
(2) Orgány obce
e) zpřístupňují informace veřejnosti v rozsahu podle § 13*) zákona o ovzduší,
Informování veřejnosti o znečišťování ovzduší
§ 9
(1) Ministerstvo zabezpečuje prostřednictvím pověřené organizace informování veřejnosti o kvalitě ovzduší zejména v pravidelných relacích sdělovacích prostředků.
(2) Při zhoršení stavu ovzduší nebo při možnosti vzniku smogové situace v případech, které stanoví zvláštní předpisy, informují obdobným způsobem veřejnost o vyhlašování a odvolávání varovných a regulačních opatření orgány ochrany ovzduší příslušné k jejich vyhlašování podle § 2,3 a 4 tohoto zákona.
(3) Obce a okresní úřady informují vhodným a v místě obvyklým způsobem o vyhlášení a odvolání smogových varovných a regulačních opatření v ostatních případech.
Zákon č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění zákonů č. 597/1992 Sb., 36/1993 Sb., 253/1994 Sb., 40/1995 Sb., 237/1995 Sb. a 301/1995 Sb.
§ 6
Povinnosti provozovatelů při vysílání reklam
(1) Provozovatelé jsou povinni dbát na to, aby do vysílání reklam nebyly zařazeny:
a) reklamy, které podporují chování ohrožující morálku, zájmy spotřebitele nebo zájmy ochrany zdraví, bezpečnosti nebo životního prostředí.
Zákon ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění zákonů č. 36/1993 Sb., 253/1994 Sb. a 301/1995 Sb.
§ 2
Česká televize poskytuje službu veřejnosti České republiky tvorbou a šířením televizních programů na celém území České republiky. Jejím posláním je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání, výchově mladé generace a přispívat k zábavě diváků.
Zákon ČNR č. 484/1991 Sb., o Českém rozhlasu, ve znění zákonů č. 36/1993 Sb., 253/1994 Sb. a 301/1995 Sb.
§ 2
Český rozhlas poskytuje službu veřejnosti České republiky tvorbou a šířením rozhlasových programů na celém území České republiky. Jeho posláním je poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, rozvíjet kulturní identitu českého národa a národnostních a etnických menšin v České republice, zprostředkovávat ekologické informace, sloužit vzdělávání a přispívat k zábavě posluchačů.
Zákon č. 17/1992 Sb., o životním prostředí
§ 14 – zrušen zákonem č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
§ 15
Každý se může stanoveným způsobem domáhat u příslušného orgánu svých práv vyplývajících z tohoto zákona a dalších předpisů upravujících věci životního prostředí.
§ 16
Výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách.
§ 17
(1) Každý je povinen, především opatřeními přímo u zdroje, předcházet znečišťování nebo poškozování životního prostředí a minimalizovat nepříznivé důsledky své činnosti na životní prostředí.
§ 18
(1) Každý, kdo svou činností znečišťuje nebo poškozuje životní prostředí, nebo kdo využívá přírodní zdroje, je povinen na vlastní náklady zajišťovat sledování tohoto působení a znát jeho možné důsledky.
(2) Právnické osoby a fyzické osoby oprávněné k podnikání jsou povinny v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštními předpisy poskytovat informace o svém působení na životní prostředí.
§ 19
Každý, kdo zjistí, že hrozí poškození životního prostředí, nebo že k němu již došlo, je povinen učinit v mezích svých možností nezbytná opatření k odvrácení hrozby nebo ke zmírnění následků a neprodleně ohlásit tyto skutečnosti orgánu státní správy; povinnost zasáhnout nemá ten, kdo by tím ohrozil život nebo zdraví své nebo osoby blízké.
§ 27
(1) Každý, kdo poškozováním životního prostředí nebo jiným protiprávním jednáním způsobil ekologickou újmu, je povinen obnovit přirozené funkce narušeného ekosystému nebo jeho části. Není-li to možné nebo z vážných důvodů účelné, je povinen ekologickou újmu nahradit jiným způsobem (náhradní plnění); není-li to možné, je povinen nahradit tuto újmu v penězích. Souběh těchto náhrad se nevylučuje. Způsob výpočtu ekologické újmy a další podrobnosti stanoví zvláštní předpis.
(4) Pro ekologickou újmu se použijí obecné předpisy o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody, pokud odstavce 1 až 3 nestanoví jinak.
(5) Ustanoveními odstavců 1 až 3 nejsou dotčeny obecné předpisy o odpovědnosti za škodu a o náhradě škody.
Zákon ČNR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění zákonného opatření předsednictva ČNR č. 347/1992 Sb. a zákona č. 289/1995 Sb.
§ 4
Základní povinnosti při obecné ochraně přírody
(1) Vymezení systému ekologické stability, zajišťujícího uchování a reprodukci přírodního bohatství, příznivé působení na okolní méně stabilní části krajiny a vytvoření základů pro mnohostranné využívání krajiny stanoví a jeho hodnocení provádějí orgány územního plánování a ochrany přírody ve spolupráci s orgány vodohospodářskými, ochrany zemědělského půdního fondu a státní správy lesního hospodářství. Ochrana systému ekologické stability je povinností všech vlastníků a uživatelů pozemků tvořících jeho základ; jeho vytváření je veřejným zájmem, na kterém se podílejí vlastníci pozemků, obce i stát. Podrobnosti vymezení a hodnocení systému ekologické stability a podrobnosti plánů, projektů a opatření v procesu jeho vytváření stanoví ministerstvo životního prostředí České republiky (dále jen "ministerstvo životního prostředí") obecně závazným právním předpisem.
§ 6
Registrace významných krajinných prvků
(1) Registraci významných krajinných prvků provádí orgán ochrany přírody, který ji zároveň oznámí vlastníkovi, případně nájemci dotčeného pozemku, územně příslušnému stavebnímu úřadu a obci. Je-li dotčen větší počet vlastníků pozemků, lze oznámení doručit také veřejnou vyhláškou.
(2) V oznámení podle odstavce 1 se uvede vymezení významného krajinného prvku, stručné odůvodnění registrace a jejích právních důsledků (§ 4 odst. 2).
(3) Vlastníci dotčených pozemků mají právo vznést k registraci významného krajinného prvku písemně výhrady do 30 dnů od doručení oznámení či jeho veřejného oznámení k orgánu ochrany přírody, který registraci provedl. Tento orgán je povinen výhrady s vlastníkem projednat a rozhodnout, zda registraci potvrdí nebo zruší.
§ 15
Národní parky
(2) Veškeré využití národních parků musí být podřízeno zachování a zlepšení přírodních poměrů a musí být v souladu s vědeckými a výchovnými cíli sledovanými jejich vyhlášením.
§ 19
Návštěvní řády národních parků
(1) Na území národních parků je omezen vstup, vjezd, volný pohyb osob mimo zastavěné části obcí a rekreační a turistická aktivita osob. Podmínky tohoto omezení a výčet turistických a rekreačních činností, které jsou zakázány, stanoví tento zákon a návštěvní řády.
(2) Návštěvní řád vydává orgán ochrany přírody národního parku formou obecně závazné vyhlášky; osoby trvale bydlící či pracující v národním parku mohou být z její působnosti ve stanoveném rozsahu vyňaty. Návštěvní řád může být vydán také pro část území národního parku.
(3) Návštěvní řád obsahuje ustanovení o výchovném a osvětovém využívání národního parku.
§ 70
Účast občanů
(1) Ochrana přírody podle tohoto zákona se uskutečňuje za přímé účasti občanů, prostřednictvím jejich občanských sdružení a dobrovolných sborů či aktivů při orgánech ochrany přírody.
(2) Místně příslušná organizační jednotka občanského sdružení, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody a krajiny (dále jen "občanské sdružení"), je oprávněna, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní správy, aby byla předem informována o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle tohoto zákona.
(3) Občanské sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů od zahájení řízení orgánu státní správy, který řízení zahájil; v tomto případě má postavení účastníka řízení.
§ 72
Právo na informace v ochraně přírody a krajiny
(1) Orgány, které vykonávají státní správu v ochraně přírody podle tohoto zákona a prováděcích předpisů, jsou povinny v rozsahu své působnosti vést přehled informací, který obsahuje zejména
a) normativní správní akty v ochraně přírody,
b) návrhy na zahájení správního řízení,
c) vydaná rozhodnutí včetně rozhodnutí v odvolacím nebo přezkumném řízení,
d) všechny písemné a jiné podklady pro vydaná rozhodnutí, zejména zápisy, protokoly, svědecké výpovědi, písemné důkazy, odborné posudky,
e) návrhy na vyhlášení části přírody za zvláště chráněnou a vyjádření vlastníků či nájemců pozemků k tomuto záměru (§ 40 a 55),
f) jiné důležité informace, které se vztahují k výkonu a řízení ochrany přírody známé příslušnému orgánu, zejména údaje o stavu a vývoji přírodního prostředí.
§ 78
Působnost správ národních parků a chráněných krajinných oblastí
(3) Správy plní zároveň úkoly odborných organizací ochrany přírody ve svých územních obvodech. Přitom zejména provádějí potřebné inventarizační přírodovědné průzkumy, dokumentaci a šetření v ochraně přírody, spolupracují s výzkumnými a vědeckými pracovišti, zajišťují strážní, informační a kulturně výchovnou činnost.
§ 79
Působnost ministerstva životního prostředí
(2) Ministerstvo životního prostředí
c) spolupracuje s ministerstvem školství České republiky v zajišťování ekologické výchovy a vzdělávání,
Zákon ČNR č. 244/1992 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí
§ 5
Oznámení
(1) Každý, kdo hodlá provádět stavbu, činnost nebo technologii uvedenou v příloze č. 1 a 2 tohoto zákona (dále jen "oznamovatel") je povinen to oznámit příslušnému orgánu (§19).
(5) Orgány těch obcí, na jejichž území má být stavba umístěna, činnost prováděna, technologie zaváděna, nebo jejichž území podle zpracované dokumentace, stavba, činnost nebo technologie svými důsledky zasáhne (dále jen "příslušná obec"), zajistí z podnětu příslušného orgánu způsobem v místě obvyklým zveřejnění informace o tom, že stavba, činnost nebo technologie bude posuzována podle tohoto zákona.
§ 7
Zveřejnění a projednání dokumentace
(1) Příslušný orgán zašle dokumentaci neprodleně dotčeným orgánům státní správy a příslušné obci, která oznámí do 5 dnů od jejího doručení způsobem v místě obvyklým, kdy a kde lze do dokumentace nahlédnout, činit si výpis, opisy, popřípadě kopie. Veřejné nahlédnutí do dokumentace musí být umožněno po dobu 30 kalendářních dnů; v této lhůtě lze uplatnit k dokumentaci písemné vyjádření (dále jen "vyjádření veřejnosti").
(2) V případě pochybností o příslušnosti obce podle odstavce 1, rozhodne příslušný orgán, který může také stanovit, že z důvodu velkého počtu obcí, příslušných podle odstavce 1, bude dokumentace k nahlédnutí jen v jím vybraných obcích; i ostatní příslušné obce musí oznámit, kdy a kde lze do dokumentace nahlédnout.
(3) Vyjádření veřejnosti a své vyjádření zašle příslušná obec nejpozději do 14 dnů po uplynutí lhůty stanovené v odstavci 1 příslušnému orgánu.
(6) Pokud vyjádření podle odstavců 1, 2 a 4 nedojde ve stanovené lhůtě, má se zato, že k dokumentaci nejsou připomínky.
§ 8
Účast občanské iniciativy a občanského sdružení
(1) Občanská iniciativa, kterou se pro účely tohoto zákona rozumí skupina nejméně pěti set fyzických osob starších osmnácti let písemně podporujících vyjádření veřejnosti podle § 7, je oprávněna prostřednictvím svého zmocněnce podle odstavce 3 k účasti na projednání dokumentace podle § 7 a k veřejnému projednání podle
§ 10.
(2) Občanská iniciativa podle odstavce 1 se prokazuje podpisovou listinou, v níž je uvedeno jméno, příjmení, trvalé bydliště, rodné číslo a podpis osob, které příslušné veřejné prohlášení podporují. Podpisová listina musí být doručena současně s vyjádřením veřejnosti podle § 7.
(3) Zmocněncem občanské iniciativy oprávněným jednat jejím jménem a přijímat písemnosti je osoba, která je za zmocněnce označena v podpisové listině. Pokud toto označení schází nebo je chybné, je zmocněncem občanské iniciativy osoba, která je uvedena v podpisové listině na prvním místě. Zmocněnec může písemně určit svého zástupce, který jej zastupuje v rozsahu zmocnění.
(4) Na základě písemného prohlášení u příslušného orgánu je možno nahradit zmocněnce jinou osobou. Toto prohlášení musí být podepsáno většinou členů občanské iniciativy. Stejný postup platí i pro případ, kdy zmocněnec občanské iniciativy odstoupí.
(5) Založí-li většina osob uvedených v odstavci 2 k další podpoře vyjádření občanské iniciativy občanské sdružení podle zvláštních předpisů, je takové sdružení účastníkem správního řízení, rozhoduje-li se v tomto řízení o povolení stavby, činnosti nebo technologie posuzované podle tohoto zákona. Účastníkem stejného správního řízení je i občanské sdružení již vzniklé, které podalo vyjádření podle § 7 odst. 1.
§ 10
Veřejné projednání
(1) Nejpozději do jednoho měsíce od obdržení posudku podle § 9 zajistí příslušný orgán veřejné projednání obsahu posudku a vyjádření veřejnosti včetně občanských iniciativ, vyjádření obcí a dotčených orgánů státní správy, které obdržel podle § 7.
(2) Místo a čas veřejného projednání oznámí příslušný orgán písemně nejméně týden předem oznamovateli, obcím, dotčených orgánům státní správy, občanským iniciativám a zpracovateli posudku. Týká-li se navrhovaná stavba, činnost nebo technologie více obcí, dotčených orgánů státní správy či občanských iniciativ, může veřejné projednání příslušný orgán zajistit odděleně v jím určených územních obvodech.
(3) K veřejnému projednání je možno přizvat zejména znalce a osoby, které mohou podat důležité informace k projednávané věci.
(4) Způsob a průběh veřejného projednání stanoví ministerstvo vyhláškou.
(5) Protokol o výsledku veřejného projednání obdrží účastníci uvedení v odstavci 1.
§ 14
(3) Předkladatel je povinen vhodným způsobem a po dohodě s ministerstvem zajistit zveřejnění návrhu koncepce, popřípadě jejích zásad, nejméně 60 dnů před jejím projednáváním.
Zákon č. 86/1995 Sb., o ochraně ozonové vrstvy Země
§ 7
Evidence
(2) Ministerstvo zpřístupňuje informace veřejnosti
a) o aktuálním stavu ozonové vrstvy Země nad územím České republiky,
b) souhrnné údaje o spotřebě látek v České republice a o plnění mezinárodních závazků České republiky v oblasti ochrany ozonové vrstvy Země.
(3) Jednotlivé údaje evidence, které podnikatelé, kterým bylo uděleno povolení, označí za předmět obchodního tajemství, lze zveřejnit pouze s jejich souhlasem. Souhrnné údaje může ministerstvo uvádět v dokladech nutných pro kontrolu plnění mezinárodních smluv a pro informaci veřejnosti i bez tohoto souhlasu. Stejným způsobem budou uváděny souhrnné údaje o kvantitě základní potřeby státu.
Zákon č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě
§ 1
Státní statistická služba
(1) Státní statistická služba shromažďuje statistické informace o sociálním, ekonomickém a ekologickém vývoji České republiky a jejích jednotlivých částí, zajišťuje jejich srovnatelnost, obstarává statistické informace pro potřeby státních orgánů a orgánů územní samosprávy a zveřejňováním statistických informací přispívá k uspokojování práva občanů na informace.
Zákon č. 125/1997 Sb. ze dne 13. května 1997 o odpadech
Povinnosti původců odpadů
h) umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady.
Povinnosti při sběru a výkupu odpadů
Oprávněná osoba provádějící sběr a výkup odpadů je povinna
h) umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení a na vyžádání předložit dokumentaci, poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady.
Oprávněná osoba je povinna:
f) umožnit kontrolním orgánům přístup do objektů, prostorů a zařízení; na vyžádání předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s nakládáním s odpady,
Povinnosti při přepravě a dopravě odpadů
Oprávněná osoba zabezpečující přepravu a dopravu je povinna
b) umožnit kontrolním orgánům kontrolu nakládání s nebezpečným odpadem v průběhu jeho přepravy a dopravy; na vyžádání kontrolních orgánů předložit dokumentaci a poskytnout pravdivé a úplné informace související s přepravou a dopravou odpadů.
Zákon č.123/1998 Sb. ze dne 13. května 1998 o právu na informace o životním prostředí
Zákon nabývá účinnosti dnem 1. července 1998.
Ke sledované oblasti se vztahuje celý zákon, který naleznete např. na webové stránce MŽP - www.env.cz.
Usnesení vlády České republiky č. 415/1998 ze dne 17. června Státní program ochrany přírody a krajiny ČR
Úvod: V programovém prohlášení ze dne 21.ledna 1998 se vláda České republiky přihlásila k principu trvale udržitelného rozvoje, jehož uplatňování se stalo obecně sdílenou strategií i politikou mezinárodního společenství rozpracovanou v devadesátých letech v mnoha dokumentech Organizace spojených národů. Podstatou této strategie je harmonizace ekonomického rozvoje s ochranou životního prostředí tak, aby současným i budoucím generacím byla zachována možnost uspokojovat jejich životní potřeby, aniž by přitom došlo k nevratnému poškození přírody nebo ztrátě její rozmanitosti.
Následuje výtah ze Státního programu
3. Účinnost stávajících nástrojů k ochraně přírody a krajiny
3.4. V oblasti informační a výchovné
Úroveň ekologické výchovy ve školách a ekologické osvěty pro širší veřejnost je stále ještě nízká;
informace o stavu
a vývoji ochrany přírody a krajiny jsou obtížně dostupné pro širší veřejnost,
postoje části občanů orientované technokraticky a na momentální užitek ztěžují
prosazení ochrany přírody jako obecně přijímané hodnoty;
podmínky pro účinnější zapojení nevládních organizací do ochrany přírody a krajiny jsou nedostatečné.
5. Prioritní úkoly a opatření v ochraně přírody a krajiny
5.4. Úkoly v oblasti
informační
5.4.1. Pro širší zájmovou i odbornou veřejnost vypracovat ucelený a podrobný
vládní dokument o stavu a perspektivách přírody a krajiny v naší zemi pro
21. století (Bílá kniha krajiny a přírody v ČR)
Termín: do 30.6.2000
Zodpovídá: MŽP
5.4.2. Vypracovat akční program ekologického uvědomování pro celou veřejnost podle diferencovaných cílových skupin se stanovením priorit (mládež, politici, pracovníci řídící sféry, novináři apod.). Do systému ekologického vzdělávání výrazněji zapojit sdělovací prostředky, nevládní organizace, občanská sdružení atd.
Termín: 31.12.1999
Zodpovídá: MŠMT, MMR a MŽP
5.4.3. Vypracovat a zajistit ucelený systém vzdělávání profesionálních pracovníků v ochraně přírody a krajiny, zejména pracovníků správ NP a CHKO.
Termín: 31.12.2000
Zodpovídá: MŽP
Odůvodnění kap. 5.4.:
Ke zlepšení stavu přírody a krajiny nedojde bez významného posunu v ekologické výchově a osvětě. Státní program ochrany přírody a krajiny se touto oblastí nechce ani nemůže zabývat komplexně, neboť k této problematice vláda ČR přijala usnesení o ekologické výchově č. 232/92. V tomto dokumentu se proto objevují pouze takové úkoly, které nejsou zadány jinde. Předpokladem účinné ekologické výchovy a osvěty týkající se ochrany přírody a krajiny je možnost úplné a pravdivé informovanosti odborné i zájmové veřejnosti o stavu a vývoji naší přírody a krajiny. Právě k tomuto účelu je zde zadán úkol 5.4.1.
Usnesení vlády č. 810/1998 ze dne 9.12.1998
je obsaženo v dokumentu: Akční plán Zdraví a životního prostředí České republiky 1998
Publikace je v plném znění dostupná na Internetu – http://www.szu.cz/chzp/nehap/_nehapcz.htm
Následuje výtah z publikace – kapitoly týkající se výchovy a vzdělávání (cíle a aktivity k realizaci)
2.7 Příprava a výchova odborných pracovníků
2.7.1 Cíle
2.7.3 Aktivity k realizaci
Střednědobé (MŠMT, MZ, MŽP):
Příprava vzdělávacího systému se skládá z:
Vlastní plán vzdělávání stanoví:
Cílové skupiny vzdělávacího programu:
Různorodost cílových skupin z hlediska profese a disciplín je předpokladem a proto i vzdělávání bude mít interdisciplinární charakter.
2.8 Informování a výchova veřejnosti
2.8.1 Cíle
2.8.3 Aktivity k realizaci
Průběžné, dlouhodobé:
Usnesení vlády České republiky č. 1/1999 ke Koncepci státní politiky ve vztahu k mladé generaci v České republice do roku 2002.
Úkoly k zajištění realizace – pro Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy:
Koncipovat další vzdělávání učitelů se zaměřením na sledování vývoje ve vědě a technice, na otázky péče o životní prostředí, environmentální osvětu, vzdělávání a výchovu (EOVV) a na výchovu k občanství a právům dítěte.
Ve své působnosti zajistit ve školní a mimoškolní výchově environmentální osvětu, vzdělávání a výchovu (EOVV) podle § 13 zákona č. 123/98 Sb., o právu na informace o stavu životního prostředí a ve smyslu mezinárodního dokumentu Agenda 21, kapitoly 36 – Podpora vzdělávání, veřejného podvědomí a odborného školení, k jehož plnění se Česká republika zavázala.
Zvýšit podíl škol jako výchovných institucí na zajištění kvalifikované environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy vedoucí k pozitivním postojům mladé generace k přírodě a životnímu prostředí a udržitelnému rozvoji.
Úkoly k zajištění realizace – pro Ministerstvo životního prostředí:
Podporovat environmentální osvětu, vzdělávání a výchovu, v souladu se Státní politikou životního prostředí, jako nástroj trvale udržitelného rozvoje.
Na základě svých kompetencí koordinovat environmentální osvětu, vzdělávání a výchovu ve smyslu usnesení vlády č. 232/92 ke strategii státní podpory ekologické výchovy na 90. léta, zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí §13, Agenda 21 – kapitoly 36 – “Podpora vzdělávání, veřejného podvědomí a odborného školení” a úkolů dokumentu EHK při OSN, “Úmluvy o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí” – ve spolupráci s MŠMT a ostatními resorty.
Usnesení vlády České republiky č. 323 ze dne 14.dubna 1999, k návrhu Státní politiky životního prostředí.
Podstatná část návrhu státní politiky se týká významné úlohy ekologické výchovy, vzdělanosti a osvěty a zvyšování informovanosti a zapojení veřejnosti v oblasti životního prostředí, včetně uplatňování principů Agendy 21. Následující kapitoly se o této oblasti zmiňují podrobněji:
Kap. III Prioritní problémy životního prostředí
Kap. VII Nástroje realizace SPŽP
Plné znění Státní politiky životního prostředí naleznete na internetové adrese MŽP http://www.env.cz
Usnesení vlády České republiky č. 334 ze dne 14.dubna 1999, k návrhu na schválení účelů, na které lze poskytovat sponzorské dary státními podniky a obchodními společnostmi s většinovou majetkovou účastí státu na příslušný rok
Účely na které
lze poskytovat sponzorské dary státními podniky a
obchodními společnostmi
s většinovou majetkovou účastí státu mj.
Metodický pokyn
č. 1138/OER/94 Ministerstva životního prostředí k hodnocení rizik 2.
Určení nebezpečnosti Zdroje
dat:
Dalším možným zdrojem dat jsou referátové databáze (CAS, CC, Toxline, Medline) a publikace v primárních časopisech, výzkumní zprávy, informace z monitorovacích sítí atd.Tato data je před použitím nutno podrobit kritické analýze. Při hodnocení nebezpečnosti mají různé druhy dat různou výpovědní hodnotu. Data z relevantních epidemiologických studií jsou obecně považována za "silnější důkaz" než výsledky experimentů na zvířatech a informace získané na nižší biologické úrovni (mikroorganismy, buněčné kultury) jsou považovány za pouze podpůrné. Tento přístup je striktně vyžadován zejména při klasifikaci karcinogenity (US EPA, IARC).
Opatření č. 111/27 947/1996 ministerstva financí ze dne 17. května 1996 o rozpočtové skladbě
Funkční třídění rozpočtové skladby
Skupina 3 : Služby pro obyvatelstvo
37 - Ochrana životního prostředí
379 - Ostatní činnosti v životním prostředí
3792 - Ekologická výchova a osvěta
Příloha č. 1 c)
Kapitola 36 “Podpora vzdělávání, veřejného povědomí a odborného školení”
Agenda 21 je částí přílohy dokumentu “Report of the United Nation Conference on Environment and Development” z konference OSN o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro, v roce 1992. Účastníci konference, přibližně z 200 zemí, se dohodli na společném dokumentu - Agenda 21, jehož obsah byl označen jako přihlášení se k principům udržitelného rozvoje. Agenda 21 zavazuje zúčastněné státy, aby svá strategická rozhodování, související např. s rozvojem dílčích sektorů (průmysl, energetika, zemědělství, doprava, služby apod.) přizpůsobily určitým kompromisům z hlediska využívání neobnovitelných přírodních zdrojů, šetrnému přístupu k přírodě a krajině apod. Je to akční program pro 21. století, který hledá východiska pro další vývoj v globálním měřítku z hlediska ekonomických, sociálních a kulturních plánů signatářských států. Předpokládá se, že myšlenky soustředěné v dokumentu budou dále jednotlivými státy rozpracovávány pro jejich specifické podmínky a praktické zkušenosti budou vyměňovány na mezinárodních setkáních (např. konference Rio + 5 v loňském roce). Česká republika, která samozřejmě dokument podepsala, se do řady aktivit souvisejících s udržitelným rozvojem v minulých letech zapojila.
Významnou kapitolou Agendy 21 je kapitola 36, “Podpora vzdělávání, veřejného povědomí a odborného školení”. Český překlad s doprovodnými poznámkami pořídilo v roce 1998 Ministerstvo životního prostředí (Agenda 21, MŽP, Praha, 1998).
Příloha 1 d)
Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí ze dne 13. května 1998
§ 13
Osvěta, vzdělávání a výchova veřejnosti v oblasti životního prostředí
(1)
Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a dalšími ústředními orgány je povinno podporovat osvětu, výchovu a vzdělávání široké veřejnosti v oblasti ochrany životního prostředí se zvláštním zaměřením na výchovu dětí a mládeže.
(2)
Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy vytváří zejména podmínky k tomu, aby
a) byl vytvořen a využíván systém osvojování základních poznatků o životním prostředí a jeho ochraně vycházející z principů udržitelného rozvoje a aktivních forem výchovy, osvěty a získávání informací, zajišťovaný prostřednictvím státních i nestátních organizací,
b) orgány byly veřejnosti účinně nápomocny při zajišťování přístupu k informacím o životním prostředí,
c) byly vytvořeny podmínky pro rozvoj osvěty, výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí v mezích působnosti úřadů veřejné správy.
Komentář k § 13 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
(Právo na informace o životním prostředí, JUDr. Petr Kužvart, Ekologický právní servis, Brno, 1998)
Ekologická osvěta, výchova a vzdělávání mají tak těsnou a mnohostrannou souvislost se zpřístupňováním environmentálních informací, že je nezbytno na jejich význam v tomto zákoně poukázat. Proto se rámcově vymezuje odpovědnost příslušných ústředních orgánů státní správy za jejich zajišťování. Doposavad byly tyto záležitosti upraveny na úrovni usnesení vlády, což se ukázalo jako zjevně nedostatečné.
Významná je povinnost vytvářet a užívat systém osvojování základních poznatků o životním prostředí a jeho ochraně, vycházející z principů udržitelného rozvoje. Jde o principy upravené již ve stručné definici v § 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí.
Ministerstva životního prostředí a školství jsou povinny vytvářet podmínky k tomu, aby orgány veřejné správy i organizace byly veřejnosti účinně nápomocny při zajišťování přístupu k informacím o životním prostředí. Zejména metodickým řízením subjektů v této oblasti. Obdobně odpovídají za vytváření podmínek pro rozvoj osvěty, výchovy a vzdělávání v oblasti životního prostředí v mezích působnosti úřadů veřejné správy.
Souvislosti s jinými ustanoveními a předpisy:
- zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy, úplné znění publikováno pod č. 122/1997 Sb., poté novelizován zákonem č. 152/1997 Sb., (který se netýká životního prostředí) a zákonem č. 148/1998 Sb. (ochrana utajovaných skutečností a vznik Národního bezpečnostního úřadu), zejména § § 7 a 19 - kompetence Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva životního prostředí,
- § 6 zákona č. 17/1992 Sb. ve znění zákona č. 123/1998 Sb. - definice trvale udržitelného rozvoje
Příloha 1 e)
USNESENÍ VLÁDY ČESKÉ REPUBLIKY č. 1 ze dne 6. ledna 1999
ke Koncepci státní politiky ve vztahu k mladé generaci v České republice do roku 2002
V l á d a
I. s e p ř i h l a š u j e
k odpovědnosti za zdravý vývoj mladé generace a vytváření podmínek pro její co nejširší participaci na společenském, politickém a ekonomickém životě České republiky
II. s c h v a l u j e
1. Koncepci státní politiky ve vztahu k mladé generaci v České republice do roku 2002 obsaženou v části III předloženého materiálu (dále jen Koncepce),
2. úkoly k zajištění realizace státní politiky ve vztahu k mladé generaci uvedené v příloze tohoto usnesení;
III. b e r e n a v ě d o m í
informaci, že finanční nároky, které plnění úkolů uvedených v bodě II/2 tohoto usnesení vyvolá, budou v roce 1999 pokryty v rámci příslušných kapitol státního rozpočtu a jejich vymezení v budoucnosti bude součástí standardních postupů používaných při sestavování státního rozpočtu;
IV. u k l á d á
1. ministrům věcně příslušných resortů a ministru bez portfeje
a) zabezpečit plnění úkolů vyplývajících z Koncepce uvedených v bodě II/2 tohoto usnesení,
b) rozpracovat resortní programy související s podporou a ochranou dětí a mládeže a vyčlenit ve svých rozpočtových kapitolách finanční prostředky na realizaci těchto programů,
2. ministru školství, mládeže a tělovýchovy předložit do 30. června 1999 návrh statutu, jednacího řádu a personálního zajištění Republikového výboru pro otázky dětí, mládeže a rodiny,
3. místopředsedovi vlády a předsedovi Legislativní rady vlády předložit do 30. června 1999 informaci o zajištění koncepčního řešení problematiky ochrany práv dítěte v rámci působnosti zmocněnce vlády pro lidská práva,
4. ministru školství, mládeže a tělovýchovy předložit do 31. prosince 2000 průběžnou zprávu o plnění úkolů, uvedených v bodě II/2 tohoto usnesení, a do 31. prosince 2002 Koncepci státní politiky ve vztahu k mladé generaci na další období.
Provedou:
místopředseda vlády a předseda Legislativní rady vlády, 1. místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí,ministři, školství, mládeže a tělovýchovy, spravedlnosti, obrany, zemědělství, vnitra, zdravotnictví, kultury, životního prostředí, pro místní rozvoj, ministr bez portfeje
Předseda
vlády
Ing. Miloš
Z e m a n , v. r.
Příloha k usnesení vlády č. 1 ze dne 6. ledna 1999
Úkoly k zajištění realizace státní politiky ve vztahu k mladé generaci
Úkoly jsou termínovány jako průběžné, nejpozději k 31.12. 2002 s předpokladem, že jejich termíny budou, po jeho ustavení, zpřesňovány Republikovým výborem pro otázky dětí, mládeže a rodiny (dále jen“Republikový výbor). Průběžná kontrola plnění úkolů bude zajištěna podle bodu IV/4 tohoto usnesení. Úkoly, související s problematikou dětí a mládeže, uvedené v jiných usneseních vlády ČR zde nejsou zahrnuty. Dále uvedené úkoly nejen umožní vládě důsledně kontrolovat jejich plnění, ale přispějí i k rychlejšímu řešení celé řady problémů dotýkajících se dětí a mládeže. Resorty v roce 1999 pokryjí své potřeby v rámci rozpočtů jednotlivých kapitol, případně vzniklé potřeby v dalších letech budou řešeny prostřednictvím standardních politických a odborných jednání ve vládě a Parlamentu.
Útvary, spadající do kompetence ministra bez portfeje
Dále rozvíjet činnosti, stanovené v rámci materiálu Koncepce a program protidrogové politiky vlády na období 1998 až 2000.
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
Zpracovat věcný záměr zákona o mládeži
Zpracovat návrh statutu, jednacího řádu a personálního zajištění Republikového výboru.
Zpracovat koncepci rozvoje participace mládeže na vytváření a působení poradních orgánů pro mládež a volených orgánů zastupujících mládež na všech úrovních státní správy a samosprávy a legislativní zajištění podmínek pro vznik a působení těchto orgánů.
Dopracovat celkovou koncepci systému komplexního poradenství o informační a další služby pro děti a mládež do doby ukončení studia a provázat ji ve spolupráci s MPSV se systémem poradenství pro volbu povolání úřadů práce. Dořešit a realizovat systém výuky k uvědomělé volbě povolání.
Zabezpečit výzkumné a informační činnosti, směrované k trvalému poznávání a řešení problematiky dětí a mládeže.
Přijímat a vyhodnocovat opatření v oblasti boje proti šikaně ve školách a dalších školských zařízeních. V rámci výchovy a vzdělávání dětí a mládeže důsledně uplatňovat Minimální preventivní programy v každém školském zařízení.
Přijmout opatření ke snížení úrazovosti ve školách a školských zařízeních.
Zachovat institut bezplatného povinného vzdělávání, vytvářet podmínky vč. finanční podpory pro studium nadaných mladých lidí z ekonomicky slabších rodin. K tomu využít i zahraničních zkušeností v oblasti státních, nadačních a dalších stipendií.
Ve spolupráci s ministerstvy průmyslu a obchodu, zemědělství, dopravy a spojů zpracovat koncepci přípravy mládeže na dělnická povolání a technické profese.
Prostřednictvím stávajících i nově vytvářených kontrolních mechanismů ověřovat výsledky škol a tak působit na zvyšování kvality jejich práce, školy, vykazující dlouhodobě vážné nedostatky vůči vzdělávacím standardům vyřazovat ze sítě, (včetně nestátních škol). Pokračovat ve vytváření systému umožňujícího porovnávat výsledky středních a vysokých škol a poskytujícího rodičům, dětem a studentům potřebné informace.
Ve spolupráci s MPSV působit na přizpůsobování náplně přípravy a struktury žáků potřebám budoucí poptávky po pracovních silách z hlediska profesní a kvalifikační struktury, především v oblasti odborného školství. V plném rozsahu využívat dostupných služeb a informací úřadů práce v oblasti profesního poradenství pro výchovné poradenství na školách. Optimalizaci sítě škol provádět s ohledem na potřeby trhu práce.
Koncipovat další vzdělávání učitelů se zaměřením na sledování vývoje ve vědě a technice, na otázky péče o životní prostředí, environmentální osvětu, vzdělávání a výchovu (EOVV) a na výchovu k občanství a právům dítěte.
Ve své působnosti zajistit ve školní a mimoškolní výchově environmentální osvětu, vzdělávání a výchovu (EOVV) podle § 13 zákona č. 123/98 Sb., o právu na informace o stavu životního prostředí a ve smyslu mezinárodního dokumentu Agenda 21, kapitoly 36 - Podpora vzdělávání, veřejného povědomí a odborného školení, k jehož plnění se Česká republika zavázala.
Zvýšit podíl škol jako výchovných institucí na zajištění kvalifikované environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy vedoucí k pozitivním postojům mladé generace k přírodě a životnímu prostředí a udržitelnému rozvoji.
Vytvořit systém vyhledávání talentů a péče o ně, včetně stanovení role státu, nestátních organizací i soukromé sféry a jejich podílu na materiálním, personálním a finančním zajištění, zpracovat systém stipendií pro nadané a talentované děti.
Zpracovat koncepci působení státu, regionů a obcí v oblasti volného času mládeže a vytvořit vhodné legislativní a přímé i nepřímé ekonomické nástroje. Vytvořit koncepci výchovy pedagogů volného času, včetně vytvoření systému jejich přípravy, ověřování vědomostí a dovedností a udělování osvědčení opravňujícího k této činnosti.
V duchu usnesení vlády České republiky č. 686/1997 zpracovat koncepci vzdělávání, výchovy a socializace marginálních a rizikových skupin, s důrazem na rómské děti a mládež. Zpracovat systém a metody dalšího vzdělávání dospělé rómské populace, ev. dalších minorit, jazykově handicapovaných a kulturně odlišných. Ve spolupráci se středisky volného času a občanskými sdruženími rozvíjet specifické volnočasové aktivity pro rizikové skupiny dětí a mládeže, rozšiřovat výchovu a případně pořádat akce vedoucí k toleranci, k výchově proti rasismu a proti nejrůznějším formám diskriminace násilí ve společnosti. V rámci péče o rizikové skupiny rozvíjet programy včasné intervence.
Důsledně zapracovat zásadní ustanovení Úmluvy o právech dítěte a jejich výklad, včetně oblasti práv dítěte, vyplývajících z mezinárodních úmluv, do učebních osnov příslušných vyučovacích předmětů základních a středních škol. Výrazněji zaměřit pozornost na tento učební blok, poskytovat i informace o aplikaci práv dítěte.
Ve školách a školských zařízeních všech typů důsledně zařazovat výuku a výchovu ke zdravému životnímu stylu, prevenci drogových závislostí (včetně alkoholu a tabáku), péči o životní prostředí. Věnovat zvýšenou pozornost výchově citové a mravní a výchově k rodičovství. Zdravotní osvětu (včetně prevence HIV a AIDS, prevence drogových závislostí včetně tabáku a alkoholu a podobně) šířit nejen ve vzdělávacím procesu, ale i ve výchově mimo vyučování. Věnovat náležitou pozornost školní i mimoškolní výchově a orientaci v náboženských a filosofických směrech a hnutích.
Důsledně kontrolovat dodržování práv dětí a mládeže v zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy.
Působit na snižování dětské úmrtnosti, zejména posilováním prevence dětské úrazovosti, snižovat riziko vrozených vad, poskytovat potřebnou lékařskou pomoc a zdravotní péči všem dětem bezúplatně.
Nadále systematicky působit v oblasti prevence, včetně prevence úrazů,
Aktivně rozvíjet stávající systém každoročních bezplatných komplexních preventivních lékařských vyšetření u dětí a dorostu a udržovat dosaženou úroveň perinatální bezplatné péče o matku a dítě.
Přijímat a vyhodnocovat opatření v oblasti boje proti šikaně ve vojenských útvarech a školách.
Analyzovat stávající koncepci základní služby a ev. ji novelovat s cílem vyššího využití profesního zaměření branců a další humanizace základní služby.
Ministerstvo pro místní rozvoj
V rámci koncipování bytové politiky státu optimalizovat stávající opatření a v případě potřeby přijmout nová opatření, která zajistí dostupnost bydlení, především nájemního, pro nejširší vrstvy obyvatelstva, tj. např. i pro rodiny s dětmi.
Ministerstvo životního prostředí
Podporovat environmentální osvětu, vzdělávání a výchovu, v souladu se Státní politikou životního prostředí, jako nástroj trvale udržitelného rozvoje.
Na základě svých kompetencí koordinovat environmentální osvětu, vzdělávání a výchovu ve smyslu usnesení vlády č. 232/92 ke strategii státní podpory ekologické výchovy na 90. léta, zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí § 13, Agenda 21 - kapitoly 36 – Podpora vzdělávání, veřejného povědomí a odborného školení a úkolů dokumentu EHK při OSN, Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí - ve spolupráci s MŠMT a ostatními resorty.
Dlouhodobě sledovat a vyhodnocovat působení stávajících rozhlasových a televizních programů a tiskových periodik zaměřených na děti a mládež. Změnou legislativních norem zajistit ochranu dětí a mladistvých před negativními vlivy mediálních pořadů a zamezit přístupu dětí k materiálům násilnické, sadistické a pornografické povahy.
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Podle situace na trhu práce nadále průběžně novelizovat Opatření na řešení problematiky zaměstnanosti mladistvých a absolventů škol a podávat podněty k novelizaci právních předpisů, týkajících se této problematiky.
Dále rozvíjet podporu handicapovaných dětí a mládeže a rodin s těmito dětmi.
Připravit věcný záměr pro usnesení vlády, které se bude zabývat rekvalifikací mladých lidí v průběhu rodičovské dovolené s důrazem na další uplatnění na trhu práce.
Znovu připravit k předložení vládě materiál, zaměřený na řešení problematiky zaměstnanosti osob obtížně umístitelných na trhu práce se zřetelem na příslušníky rómské komunity, mladistvé bez kvalifikace s kumulovanými handicapy, včetně řešení komplexního přístupu státní správy, sociálních partnerů, obcí a nevládních organizací.
Prioritně řešit dlouhodobé nespecifické rekvalifikace absolventů škol, včetně jejich uplatnění ve státní správě, jako pomoc pro získání praktických zkušeností, které následně zvýší jejich šanci, uplatnit se na trhu práce.
Realizovat koncepci vzdělávání a výchovy mladistvých a mladých lidí v podmínkách výkonu trestu.
V rámci systému prevence sociálně patologických jevů mezi mládeží, kriminality mládeže a trestné činnosti páchané na mládeži pokračovat a dále rozvíjet činnosti stanovené v rámci materiálů Strategie prevence kriminality do roku 2000.
V rámci plnění úkolu Reforma veřejné správy vytvořit organizační podmínky pro péči o děti a mládež na všech úrovních veřejné správy a po jejím schválení vládou ČR napomoci na všech úrovních veřejné správy při vytváření podmínek pro realizaci státní politiky vůči mladé generaci v České republice.
Zajistit péči o volný čas učňovské mládeže ve školách a školských zařízeních, spadajících do kompetence resortu.
Příloha č. 1 f
Úkoly musí být řešeny ve čtyřech základních rovinách:
Doprovodný program EOVV ukládá v jednotlivých krocích následující úkoly:
A. Působnost v resortu MŽP
B. Současná koordinační funkce MŽP zaměřená k meziresortní spolupráci
C. Spolupráce s nevládními organizacemi a veřejnoprávními i soukromými institucemi
D. Perspektivní koordinační působnosti MŽP zaměřené k dlouhodobějším cílům EOVV
A. Působnost V resortu MŽP
1. Uplatňování EOVV v resortních institucích
Odborná podpora výkonu státní správy, jako jeden z úkolů státní politiky životního prostředí ve věcech životního prostředí, je institucionálním nástrojem SPŽP zajišťovaným resortními organizacemi.
a) Metodické řízení EOVV v ČEÚ
T: průběžně
O: OS MŽP ve spolupráci s OSV MŽP, ÚO MŽP
Odůvodnění:
Úkolem oddělení environmentální osvěty ČEÚ je zejména podpora státní správy v oblasti EOVV (připravuje podkladové zprávy a studie, zajišťuje zpětnou vazbu z regionů) a informační a poradenský servis pro ÚO MŽP, popř. VÚSC, okresní úřady, samosprávu a další zájemce. V rámci transformace ČEÚ bude do zakládací listiny začleněna povinnost zabezpečovat EOVV formou agenturních služeb především pro veřejnou správu (MŽP, ÚO MŽP, VÚSC, OkÚ, magistrátní města a ObÚ včetně Prahy), ale i pro ostatní subjekty EOVV a ve spolupráci se SVIS ČEÚ sbírat a rozšiřovat popularizované výsledky výzkumných poznatků a předávat svodné i specializované informace, včetně zahraničních.
b) Metodické řízení SCHKO a NP, využití potenciálu chráněné přírody pro EOVV
T: průběžně
O: OOP MŽP ve spolupráci s OS MŽP
Odůvodnění:
Chráněná příroda je mimořádně vhodným zázemím pro EOVV. Osvěta veřejnosti zde vychází ze zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny a má značný význam pro zachování chráněných přírodních hodnot. Správa SCHKO ČR zpracovala Koncepci práce s veřejností v chráněných krajinných oblastech ČR na roky 1998 - 2000. Činnost NP a biosférických rezervací UNESCO úzce souvisí s řadou mezinárodních dohod a úmluv, jejichž součástí jsou i osvěta a informace pro veřejnost.
Správy CHKO a NP ve spolupráci s OOP MŽP a ÚO MŽP se mohou podílet na využití postupně vznikající sítě informačních turistických center i při komercionalizaci některých činností.
c) Metodické řízení EOVV v AOPK ČR
T: průběžně
O: OOP MŽP ve spolupráci s OS MŽP
Odůvodnění:
AOPK ČR zajišťuje servis v oblasti EOVV pro ochranu přírody (předávání odborných informací, popularizace výsledků odborných expertiz aj.). Motivuje občany i k praktické práci pro ochranu přírody. Do zakládací listiny doporučujeme začlenit povinnost zabezpečovat EOVV formou služeb především pro veřejnou správu (MŽP, ÚO MŽP, VÚSC, OkÚ, magistrátní města a ObÚ včetně Prahy) a ostatní subjekty EOVV.
d) Metodické řízení EOVV v ostatních institucích přímo řízených MŽP
T: průběžně
O: OS MŽP ve spolupráci s ÚO MŽP
Odůvodnění:
V přímo řízených organizacích MŽP je EOVV uplatňována dle odborných možností. Do zakládacích listin těchto institucí bude začleněna povinnost zabezpečovat specifické formy EOVV (popularizace výsledků výzkumů, vedení informačních databází aj.) podle typu instituce.
2. Vytváření systému podpory výzkumných projektů v oblasti EOVV
T: průběžně
O: OS MŽP ve spolupráci s ostatními odbory MŽP
Odůvodnění:
Ve všech odborech MŽP mají v rozsahu své působnosti a odborného zaměření povinnost kvalitativně posílit EOVV jako významný institucionální nástroj Státní politiky životního prostředí a hledat a využívat ekvivalentní zdroje finanční podpory EOVV (např. prostředky SFŽP, FNM, veřejné zakázky aj.).
3. Využívání resortního informačního systému pro EOVV
T: průběžně
O: SOI MŽP
Odůvodnění:
Využívání resortního informačního systému pro EOVV spočívá v aktualizaci kapitoly EOVV na domovských stránkách MŽP na Internetu, začlenění EOVV do Jednotného informačního systému životního prostředí a propojení resortních ústavů v rámci MEDIS.
Informační systém ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty - IS EVVO je podrobně popsán na domovské stránce ČEÚ na Internetu.
4. Osvěta široké veřejnosti
Práce resortního systému osvěty
sdělovací prostředky, publikace, propagace, audio a videotvorba, kampaně
T: průběžně
O: OSV MŽP ve spolupráci s OS MŽP
Odůvodnění:
OSV bude iniciovat a podporovat propagaci Státního programu EOVV ČR (zabezpečení kampaně), využívání resortních SVIS, vydávání svodných tematických i specifických publikací a informací pro různé cílové skupiny, systematicky popularizovat odborné dokumenty pro širokou veřejnost. Při informování veřejnosti bude úzce spolupracovat s NNO.
B. Současná koordinační funkce MŽP
zaměřená k meziresortní spolupráci
5. Vytváření systému environmentální osvěty a vzdělávání pracovníků státní správy
T: průběžně
O: OS MŽP ve spolupráci se SOP MŽP a MV
Odůvodnění:
Systém vzdělávání státních úředníků je kromě jiných důvodů také nutnou podmínkou pro implementaci výše citované Úmluvy. Úkol se týká pracovníků odpovědných za EOVV, ale zejména všech ostatních pracovníků státní správy v oblasti ochrany ŽP a školských úřadů, včetně pracovníků pro styk s veřejností, tiskových oddělení a mluvčích těchto institucí. K tomuto účelu využít mj. programů EU, např.TEMPUS PHARE nebo Leonardo, zaměřených na vzdělávání ve státní správě.
a) V rámci působnosti resortu zabezpečení podmínek pro uplatňování EOVV v orgánech veřejné správy
T: průběžně
O: OS MŽP ve spolupráci s ÚO MŽP, MŠMT a CSÚ MV
Odůvodnění:
Vláda a resortní orgány státní správy mají především svodnou metodickou a koordinační úlohu, včetně vytváření legislativních, kompetenčních, organizačních, personálních, materiálních a ekonomických podmínek v orgánech a institucích veřejné správy. Těžiště aktivit a hlavní odpovědnost za koordinaci EOVV připadne na místní orgány veřejné správy počínaje obecními úřady až po připravované vyšší územně samosprávné celky (VÚSC). Na tyto články státní správy musí postupně přejít některé kompetence v oblasti EOVV.
b) Metodická pomoc okresním úřadům (popř. VÚSC) v oblasti zabezpečení EOVV ve státní správě a samosprávě
T: průběžně
O: OS MŽP, ÚO MŽP (využití služeb ČEÚ)
Odůvodnění:
Usnesením vlády č. 232/92 byl na každém okresním úřadu jmenován pracovník odpovědný za oblast EOVV, která většinou netvoří samostatnou agendu, ale je jen součástí širší pracovní náplně. Současný stav takto formálně jmenovaných pracovníků pro EOVV není vyhovující, je třeba zabezpečit pro tuto agendu systemizované místo s příslušnou pracovní náplní. Těmto pracovníkům zajistí ÚO MŽP metodické vedení a dostatek informací.
7. Podpora budování lokálních (okresních, VÚSC) systémů EOVV, včetně vazby na ostatní orgány státní správy a na samosprávu, nevládní neziskové organizace, školy, školská zařízení a jiné instituce
T: průběžně
O: OS MŽP, ÚO MŽP ve spolupráci s MŠMT
Odůvodnění:
Každý okres (i pražský obvod) a magistrát statutárního města (VÚSC) bude mít v úzké vazbě na obce vlastní systém EOVV a zajistí návaznost na Státní program EOVV ČR.
Pro vytváření funkčních lokálních systémů EOVV je důležitá zejména úzká spolupráce pracovníka okresního úřadu (popř. VÚSC) pověřeného odpovědností za EOVV se školským úřadem. Je nutné řešit ve spolupráci s MŠMT.
8. Spolupráce s resortem školství
a) Úzká součinnost s MŠMT, uzavření konkrétní dohody o kompetencích a odpovědnosti v oblasti EOVV
T: průběžně, dohodu do 30.6.1999
O: OS MŽP
Odůvodnění:
EOVV v předškolní, školní a mimoškolní výchově a vzdělávání je v kompetenci resortu školství. Především resortu školství je v Agendě 21 věnována velká pozornost a uložena řada zásadních úkolů.
Ministerstva životního prostředí i školství, mládeže a tělovýchovy jsou pověřena spoluprací v oblasti EOVV zákonem č. 123/98 Sb., o právu na informace o životním prostředí (§ 13). V současné době je připravován text dvoustranné meziresortní dohody o spolupráci v této oblasti. Předmětem dohody je rozdělení úkolů a odpovědností mezi oba resorty v rámci jim svěřených kompetencí s cílem komplexně podchytit celou oblast v ČR. Otevře se tak prostor pro systematickou spolupráci.
b) EOVV na vysokých školách
T: průběžně
O: OS MŽP ve spolupráci s MŠMT
Odůvodnění:
Při spolupráci s vysokými školami v oblasti EOVV iniciovat a podporovat:
9. Další meziresortní spolupráce v EOVV
T: průběžně
O: OS MŽP
Odůvodnění:
V minulých letech byla ustavena meziresortní rada EOVV. Její činnost neprobíhala úspěšně jednak proto, že jednotlivé resorty nemají v oblasti EOVV stejné zájmy a v důsledku nedostatečného personálního zabezpečení agendy EOVV na MŽP. Vhodnějším způsobem spolupráce se ukázalo udržování přímých kontaktů s jednotlivými resorty ke konkrétním problémům. Na základě Koncepce EOVV je třeba doplnit pracovní skupinu EOVV MŽP o zástupce dalších resortů ke zpracování Státního programu EOVV ČR.
10. Rozvoj EOVV v jednotlivých sektorech
T: průběžně
O: OS MŽP ve spolupráci s OEŽP, OR MŽP a SFŽP
Odůvodnění:
V jednotlivých sektorech využívat zavedený systém oceňování ekologicky šetrných výrobků, usilovat o spolupráci při uplatňování a hodnocení ekologicky šetrného zemědělství, lesnictví, průmyslových výrob, energetiky, dopravních ekologicky příznivých projektů aj. K tomu využívat spolupráce s profesními svazy a organizacemi aj. typy organizací, včetně NNO. Uplatňovat vliv EOVV na ekonomické nástroje SPŽP (např. dobrovolné dohody).
C. Spolupráce s nevládními NEZISKOVÝMI organizacemi a veřejnoprávními i soukromými institucemi
11. Dotační podpora projektů EOVV předkládaných občanskými sdruženími a jinými nevládními neziskovými organizacemi a využívání jejich služeb
T: průběžně
O: OS MŽP ve spolupráci s OEŽP, OR MŽP, SFŽP a FNM
Odůvodnění:
Okruh organizací, jejichž projekty lze financovat, je omezen na jednu právní formu (občanská sdružení). Tento systém není určen jen pro financování EOVV, i když polovina až dvě třetiny projektů předkládaných každoročně do výběrového řízení na podporu projektů občanských sdružení se EOVV týká. Požadavky jsou několikanásobně vyšší, než lze přidělit (např. v roce 1999 osmkrát vyšší).
Kromě dotačních prostředků pro občanská sdružení nemá MŽP možnost finančně podpořit ostatní neziskové nevládní organizace a veřejně prospěšné veřejnoprávní i soukromé instituce. Na všech diskusních setkáních a téměř každém jednání MŽP a NNO je z jejich strany požadována diverzifikace finančních zdrojů, především možnost využít prostředků SFŽP a FNM včetně využití veřejných zakázek.
Je efektivní podporovat spolupráci těchto subjektů se státní správou a samosprávou a využívat jejich služeb. Poskytovat potřebné informace a konzultace. Vyhledávat ekvivalentní zdroje financování (včetně veřejné zakázky) a vytvářet podmínky pro samofinancování alespoň některých činností.
12. Spolupráce a vytvoření systému financování EOVV v mimoresortních institucích
T: závisí na harmonogramu úřadů státní správy připravujících změny pravidel pro financování nevládních neziskových organizací
O: OS MŽP ve spolupráci s OEŽP, OR MŽP a SFŽP
Odůvodnění:
V návaznosti na připravovanou změnu pravidel poskytování státních prostředků občanským sdružením realizovat změny i pro ostatní neziskové organizace a veřejnoprávní instituce, např. obecně prospěšné společnosti (o.p.s.), a docílit možnost podpory ve vybraných mimoresortních institucích - centra a střediska ekologické výchovy (CEV + SEV), centra ochránců přírody (COP), nekomerční ekologické poradny, informační centra, zoologické zahrady, botanické zahrady, muzea, planetária, veřejné knihovny, aj.
EOVV se zabývají také další instituce, mnohdy na vyšší odborné i technické úrovni. Je nutné vytvořit mechanismus, kterým by bylo možno finančně i jinak podpořit projekty EOVV těchto subjektů.
D. perspektivní koordinační působnost MŽP zaměřená
K dlouhodobějším cílům EOVV
13. Spolupráce v EOVV na mezinárodní úrovni, sledování trendů a aplikace na podmínky ČR
T: průběžně
O: OZV MŽP ve spolupráci s OS MŽP
Odůvodnění:
V současné době OS MŽP udržuje užší kontakty pouze s Nizozemím. Mezinárodní spolupráce probíhá i v rámci komise pro výchovu UNESCO.
MŽP podporovalo prostřednictvím veřejných zakázek projekty NNO s mezinárodním charakterem (GLOBE, Modré z nebe) a z prostředků PHARE další projekty tohoto druhu. Do této oblasti náleží odborná garance mezinárodních projektů a jejich kontrola a předávání aktuálních zahraničních informací pro práci s veřejností a práci státní správy.
Je nutné sledovat mezinárodní dokumenty (především Evropské unie a UNESCO), k nímž se ČR zavázala, zakomponovat je do našich podmínek, vytvořit větší prostor pro uplatňování mezinárodně přijatých závěrů a doporučení pro oblast EOVV na různých úrovních státní správy a dosáhnout alespoň přibližné úrovně zabezpečení EOVV jako ve vyspělých státech světa.
Mnohé kontakty jsou udržovány na úrovni ČEÚ, regionální státní správy (ÚO MŽP, RŽP OkÚ) a neziskových organizací.
14. Začlenění EOVV do stávajících právních norem
T: průběžně
O: OL MŽP ve spolupráci s OS a ostatními odbory MŽP
Odůvodnění:
V současné době se nejeví příliš reálné a ani účelné vytvářet samostatný zákon o EOVV, není to ani obvyklé v zemích Evropské unie. Důležité však je začlenění principů EOVV do stávajících i nově vznikajících vhodných právních norem resortů a současně uložit povinnost jejich výkladu a propagace (s potřebným finančním zajištěním). Za tím účelem nadále využívat připomínkování všech materiálů projednávaných ve vládě a všech právních norem z pohledu EOVV.
MŽP prosadilo principy zakotvení EOVV do zákona o právu na informace o životním prostředí. Tohoto zákona a výše zmíněné Úmluvy bude MŽP využívat při práci na přípravě dalších právních norem.
15. Příprava Státního programu EOVV ČR
T: zpracování do 31.12.1999, předložení vládě do 31.7.2000
O: ministr životního prostředí, zpracování OS MŽP ve spolupráci s pracovní skupinou EOVV posílenou o ostatní resorty
Odůvodnění:
EOVV není pouze úkolem resortu životního prostředí, ale je resortem ŽP koordinována. Na resortní Koncepci EOVV bude navazovat zpracování Státního programu EOVV ČR (ve spolupráci s ostatními resorty a jinými partnerskými organizacemi stanoví jejich cíle a úkoly a zahrne do procesu přípravy i do zpracování obsahu další zainteresované subjekty včetně nestátních institucí). Součástí přípravy tohoto programu bude zpracování analýzy řešení systému EOVV v zemích Evropské unie. Na základě přijaté Státní politiky životního prostředí se principy udržitelného rozvoje a EOVV musí odrážet v programech všech resortů. Důležité je, aby tyto programy byly dostatečně podloženy finančními prostředky. Případné dílčí koncepce jednotlivých resortů a samostatně zpracovanou koncepci NNO vtělit do Státního programu EOVV ČR a předložit jej ke schválení vládě a Parlamentu ČR.
Příloha č. 1 g
AOPK ČR - Agentura ochrany přírody a krajiny ČR
CEV - Centrum ekologické výchovy
CSÚ MV - civilně správní úsek MV
CUK - Centrum Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí
ČEA - Česká energetická agentura
ČEÚ - Český ekologický ústav
ČIŽP – česká inspekce životního prostředí
ČSOP - Český svaz ochránců přírody
ČZU - Česká zemědělská univerzita
EHK - Evropská hospodářská komise
EOVV - environmentální osvěta, vzdělávání a výchova
EOZŠ - Sdružení ekologicky orientovaných základních škol
EV - ekologická výchova (původní terminologie environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy)
EVVO - environmentální výchova, vzdělávání a osvěta (jinak řazená slova - používá ČEÚ)
IS EVVO - zavedený název v Českém ekologickém ústavu pro informační systém environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty.
KEV - Klub ekologické výchovy
MF - Ministerstvo financí
MK - Ministerstvo kultury
MMR - Ministerstvo pro místní rozvoj
MO - Ministerstvo obrany
MPO - Ministerstvo průmyslu a obchodu
MŠMT - Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
MV - Ministerstvo vnitra
MZd - Ministerstvo zdravotnictví
MZe - Ministerstvo zemědělství
NNO - nevládní neziskové organizace
NP - Národní park
NSEV - Národní středisko ekologické výchovy
ObÚ - obecní úřady
OEO ČEÚ - oddělení environmentální osvěty ČEÚ
OEŽP MŽP - odbor ekonomiky životního prostředí
OkÚ - okresní úřady
OL MŽP - odbor legislativy
OOP MŽP - odbor ochrany přírody
OR MŽP - odbor rozpočtu
OS MŽP - odbor strategií
OSES - odbor strategií a environmentální statistky - nyní odbor strategií
OSN - Organizace spojených národů
OSV MŽP - odbor pro styk s veřejností
OZV MŽP - odbor zahraničních vztahů
OŽP ObÚ Prahy - odbory životního prostředí obvodních úřadů Prahy
PAU - Přátelé angažovaného učení
PedF UK - Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy
PPŽP - Program péče o životní prostředí
PřF UK - Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
PV MŽP - porada vedení
REC - Regionální environmentální centrum v Budapešti (poskytuje granty - slouží pro země s přechodovou ekonomikou)
Rada pro RTV - Rada pro rozhlasové a televizní vysílání
RŽP - referát životního prostředí
SDČR-ŽP - Sněm dětí České republiky pro životní prostředí
SEV - Středisko ekologické výchovy
SFŽP - Státní fond životního prostředí
SCHKO Správa chráněné krajinné oblasti
SCHKO ČR - Správa chráněných krajinných oblastí ČR
SOI MŽP - samostatné oddělení informatiky
SOP MŽP - samostatné oddělení personalistiky
SOU - Střední odborné učiliště
SSEV - Sdružení středisek ekologické výchovy
SVIS - střediska veřejných informačních služeb
SPŽP - Státní politika životního prostředí
UK - Univerzita Karlova
UNDP - Program rozvoje OSN
UNEP - Program pro životní prostředí OSN
UNESCO - Organizace OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu
UNICCEF - Dětský fond OSN
ÚO MŽP - územní odbor(y)
UV – usnesení vlády
VÚOŠ - Výzkumný ústav odborného školství
VÚSC - vyšší územně samosprávné celky
VŠE - Vysoká škola ekonomická
VŠCHT - Vysoká škola chemicko-technologická
VÚP - Výzkumný ústav pedagogický
zoo - zoologická zahrada