Co
může udělat ředitel pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu (EVVO)
aby se stala samozřejmou součástí práce všech členů pedagogického
sboru, zaměstnanců školy každodenního života školy
Květoslava
Burešová
Chaloupky
1. usilovat o celkově
dobrou atmosféru školy, prodchnutou duchem spolupráce, tolerance, ohleduplnosti,
pozitivní motivace a tvořivosti,
Zažila jsem takové období krásné spolupráce, kdy jsme připravili velkou výstavu
pro učitele z okolí, kde každý předmět a každý učitel připravil názornou ukázku
jak se mu podařilo uplatnit prvky EV ve svém předmětu i v mimoškolní činnosti.
2. koncepčně a systematicky uplatňovat Metodický pokyn k EVVO MŠMT a nespokojovat
se s tím, že některý z učitelů se touto problematikou zabývá z vlastní iniciativy,
Setkávám se i nyní často s takovou praxí, že vedení školy uloží jednomu z učitelů,
aby vypracoval plán EVVO a tím je pokyn MŠMT splněn.
3. skutečného a kvalifikovaného zájemce o problematiku životního prostředí
jmenovat koordinátorem EVVO na škole a v jeho práci jej podporovat a oceňovat,
Koordinátor EV potřebuje podporu vedení školy.
4. podporovat zařazení EVVO do systému výchovného působení a do všech vyučovacích
předmětů, nejen biologických,
Mohla bych uvést mnoho příkladů z různých předmětů, kde se dá EV uplatnit. Např.
matematika dovede ekologické problémy podepřít pádnými argumenty. Konečně naše
publikace "Odpady, problém nás všech" je příkladem, jek problém odpadů
se může vtělit do výuky úplně všech vyučovacích předmětů i do každodenního života
celé školy. Konečně již 2. vydání této publikace a zájem o přeložení do slovenštiny
je dokladem užitečnosti publikace.
5. vyhodnocovat a oceňovat naplňování školního plánu EVVO,
Doporučovala bych střízlivý plán. Někdy méně je více. Je třeba postupně budovat
spolupráci celého učitelského sboru. Jinak zůstane koordinátor osamělým vojákem
v poli.
6. zdůrazňovat i význam návratu k tradicím, lidové kultuře, vycházet z místních
podmínek a spolupráce s obcí,
Vynikajících výsledků ve spolupráci s městem dosáhli ve Vsetíně. Doplnila bych
zkušeností Otakara Březiny z r. 1928: "Dřívější učitelé konali bez mnohého
experimentování práci, kterou dobře znali, a dali žákům mnoho dobrého. Štěpovali
stromy, včelařili, pěstovali hudbu, učili a byli požehnáním obcí. Nečinili se
většími než jsou a byli vážení".
7. podporovat výuku ekologického praktika a účast žáků v přírodovědných soutěžích,
Přimlouvala bych se za konání školních kol biologických olympiád. Je to pro
učitele práce navíc, ale přináší i dětem "nejúspěšným" radost, protože
mnohé z přírody dobře znají.
8. podporovat školní výchovně-vzdělávací ekologické projekty a dělat vše
pro zvýšení aktivního podílu dětí na běžném životě školy,
Soustředit se v jednom dnu, či týdnu na jeden problém ve všech předmětech, je
užitečné, pro žáky zajímavé.
9. alespoň jedenkrát za školní docházku zařait do programu třídy vícedenní
pobyt ve středisku ekologické výchovy,
Při týdenním pobytu učitel pozná své děti z jiné stránky, příjemně překvapují
ti žáci, kteří ve třídě nevynikají. U nás však, kde je výuka vedena praktickou
činností, pracují s nadšením. Učitelé, kteří jsou ochotni týden věnovat dětem
své třídy, si zaslouží uznání.
10. nedopustit likvidaci školních zahrad a přebudovat je na přírodní učebny
se širokým využitím pro všechny předměty i mimoškolní činnost,
Žák by měl poznávat fungování přírody vlastními pokusy. Učíme o dvouletých rostlinách
a žák nikdy neviděl plod mrkve a dokonce plodem jmenuje kořen. Ošetřování zahrady
by se mělo řídit heslem: Pryč s uklizenou zahrádkou! Projekt přírodní zahrady
by si měli školy osvojit. A správce školní zahrady, lépe přírodní učebny, by
měl mít na škole stejné postavení jako správce počítačové učebny.
11. umožňovat využívání učebnic s ekologickým zaměřením, doplňování učitelské
knihovny publikacemi s ekologickou tematikou a školních pomůcek na podporu EVVO,
Ať už používáme jakoukoliv učebnici, musíme sledovat tisk, literaturu a škola
by měla být doplňována novými publikacemi.
12. podporovat koutky živé přírody, péči žáků o zeleň ve škole i v jejím
okolí a mimoškolní aktivity ouvisející s EVVO,
Bez koutků živé přírody se ěti těžko naučí znát přírodniny. Vystavovat květiny
by mělo být samozřejmostí, stačí k tomu lékovky. Pro malé děti do výšky, kam
mohou dohlédnout. Škola by měla dát příležitost, aby děti osvědčily svou lásku
k přírodě, o které často tak dojemně píší a mluví.
13. celkově ekologizovat provoz školy (třídění odpadů, pitný režim bez automatů,
zdravá výživa ve školní jídelně, minimalizace nákupů výrobků na jedno použití,
oboustranné kopírování atd.),
Kde jinde než ve škole by se děti měly seznámit s ekologií v denním životě.
Mnoho dětí vůbec neví, že by se měly třídit odpady, mnoho škol mluví o ekologii
a pitný režim řeší pomocí automatů.
14. zajistit dostupnost aktuálních a objektivních informací o životním prostředí
a jeho ochraně pro žáky, učitele, další zaměstnance školy, rodiče a širší veřejnost,
Tento bod vypočítává práci koordinátora, ten může zorganizovat za podpory ředitele
školy přednášky, ekfilmy apod. pro veřjnost.
15. umožňovaz všem učitelům účast na akcích DVPP v oblasti EVVO,
Na semináře u nás na Chaloupkách chodí polovina učitelů, kteří si všechno platí
sami. Mnozí kůli penězům se nezúčastňují ničeho. "Ve škole se bezpečně
pozná, když se učitelé vzdělávají. Semináře, které učitele obohacují jako lidi,
ovlivňují atmosféru školy možná víc, než si leckdo připouští. Učitelky, které
se jich zúčastňují, vystupují ve třídách jinak. Jsou suverénnější a proto vstřícnější
k dětem. Když máte ve škole spokojené učitele, máte i spokojené žáky. Na hospitacích
s potěšením zjišťujeme, jak se vyučování proměňuje. A tak je nakonec veškeré
učitelské vzdělávání prospěšné dětem. Což je ostatně jeho cílem." Tak píše
v Učitelských novinách Eva Rychtaříková, ředitelka ZŠ.
16. uvědomit si, že hlásané zásady širokého zaměření EVVO a jeho důrazu na
nekonzumní a duchovní stránky života by měly být v souladu s jednáním zaměstnanců
školy a celkovým vzhledem, provozem a působením školy,
Tento bod vyjadřuje to nejdůležitější, co může škola pro ozdravění naší společnosti
udělat. Zlepší-li se morálka ve společnosti, nebudou chybět ani peníze.
17. mít stále na paměti význam a nenahraditelnost přímého kontaktu dětí s
přírodou, zvláště v dnešní přetechnizované době,
Učitelé se často bojí vyjít s dětmi do přírody. Důvody jsou trojí: Výuka venku
je náročnější na kázeň, nebo se učitel bojí, že nezná přírodniny, na které se
děti ptají a nejvíce má obavy, že neprobere učivo, že vycházkou ztratí čas.
Přesto si děti zapamatují více to, co vidí v přírodě než na obrázku. Zkušenost
Otakara Březiny z roku 1925: "Nestojí ani za to, aby učitel byl tvrdý k
žákovi, který se něčemu nenaučil. Beztoho je většina toho, čemu se učí, určena
k zapomenutí. Všechno co učitel mluví, děti zapomenou, ale jeho osobnost tu
zůstává. Děti ji sice nedovedou vylíčiti, ale je v nich. Někdy pak přijde chvíle,
kdy jeho osobnost vystoupí a dá radu a útěchu..."
18. nejméně jednou za rok se za toto úsilí odměnit výletem do některého z
úžasných míst naší republiky, která stojí zato vidět společně s dětmi, bez kterých
by ředitelské snažení nemělo smysl ani výsledek.
Tento bod zformuloval pan doktor Tomek z MŠMT, který byl úspěšným ředitelem
školy v našem kraji. Ví, o čem hovoří.